(SANITIZED)UNCLASSIFIED FOREIGN-LANGUAGE BROCHURE ON INSTITUTE OF BIOLOGY(SANITIZED)

• Document Type: CREST
• Collection: General CIA Records
• Document Number (FOIA) /ESDN (CREST): CIA-RDP80T00246A002900500007-8
• Release Decision: RIFPUB
• Original Classification: K
• Document Page Count: 71
• Document Creation Date: December 21, 2016
• Sequence Number: 7
• Content Type: REPORT

Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
E S K O S L O V E N S K A A K A D E M I E V~ D
~ESKOSLOVENSKA
MIKROBIOLOGIE
1
rrurrrrrrsr~(
~~~,V
X1}3 4 ~fi~
~S. MIKROBIOL.
PRAHA, UNOR 1957 - STR. 1-64
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
CESKOSLOVENSKA MIKROBIOLOGIE
t/lenove redakcni rady:
Akadernik DIONI'Z BLA~KOViC, MIKiIL~~` BURGER, JOSEF DYR, MII.O$ HEROLD,
CTIRAD JOHN, JAN KAB1:Lf li, VACLAV KAY`, dopisujici clan tiSA7iV, JI1~f Mt~LEK,
JAROMIR SEIFERT, JAROSLAV ~`TERZL
KAREL BERAN, JI~tf MACURA, vykonny redakto~, ZDENf`K TROIKA
~`terzl J.: Tvorba protilritek isolovanymi buxikami sleziny po smi~eni s antigenem in vitro 1
Hrubesova M.: Pi?ispevek k pokusum o tvorbu protilatek in vitro 10
Johanovsky J.: Vyznam stafylokokoveho a toxinu aleukocidinu. lb
Chaloupka J.: Proteolyticke enzymy aktinomycety Streptomyces griseus. IV. Vliv iontix na tvorbu
enzymu
. 23
Bclik E., Herold b1. a Doskocil J.: Nova zpusoby biosynteticke vyroby antibiotik. I. Biosyntesa
chlortetracyklinu bez dodr~Ceniaseptickych podminek 30
Vondrackova J.: Vyznam pi?enosu lcysliku pro produkci antibiotik. I. Aplikace sii'icitanove metody
pro ferxnentace na tiepacich strojich 37
Dostalek M., 5taud M. a Rosypalovti A.: Pixsobeni mikroorganismii na naftove uhlovodiky 43
Bystricky V.: K otazke struktriry virusu xnozaiky tabaku . '. 49
~evcik V. a Kyselova M.: Zjistovani antimikrobniho ricinku antibiotik na agarovych plotnach b3
Kra.tka puvodni sdeleni
titerzl J. a TrnkaL.: K otri-rce zxn?ny seroaeho globulinu v protilatku pod vlivem antigenu b7
Zpravy .
. 59
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
L~eskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
rocnik 2. (1957) - c. 1
Tvorba protilatek isolovanymi bunkami sleziny po smiseni
s antigenem in vitro
JAROSLAV ~TERZL
Mikrobiologicke oddeleni, Biologicky ustav, ~eskoslovenska akademie ved, Praha
l~editel ustavu akademik Ivan Melek
Dodo 1. 9. 1956
Novejsi prace, v nichz byla sledovana moznost tvorby protilatek tia explanto-
vanych tkanich, ke kterym byl pridan antigen in vitro, ukazuji, ze za techto pod-
minek ktvorbe protilatek nedochazi (Parker 1937, Salle a McOmie 1937, Selmar
1944, Fastier 1948). Positivni tvorbu protilatek v tkanovych kulturach je mozno
prokazat jen tehdy, je-li tkan pro kultivaci odebrana ze zvirete imunisovaneho
in vivo (Mayer a Loewenthal 1927, Parker 1937, Fagraeusova 1948a, Ranney a Lon-
don 1951, Thorbecke a Keuning 1953, Tanaka 1953, Stavitsky 1955, Askonas a
Humphrey 1955). Tyto.vysledky nasved~ovaly, jak take ve sve praci uzavira Parker
(1937), ze prva faze reakce na antigen se uskutecnuje jen v podminkach celeho
organismu.
Domnivali jsme se, ze primou ucast na tvorbe protilatek ma nespecificka mobili-
sa~ni reakce, ktera vznika v organismu po vpraveni antigenu. Ta se projevuje jak
biochemickymi a fysiologickymi zmenami (zmenou hladiny cukru v krvi, teploty,
poL~tu leukocytu std.), tak i zmenami morfologickeho charakteru mesenchymalni
tkane (Fagraeusova 1948b, Marshal a White 1950, Makinodan a sp. 1954).
V teto praci jsme chteli resit, do fake miry je zavisla tvorba protilatek na nespe-
cificke metabolicke a morfologicke reakci organismu po injekci antigenu. Meta-
bolicke amorfologicke zmeny jsme vyvolavali jinym antigenem (mor~ecim serem),
po ur~ite dobe (24 az 96 hodin) jsme odebrali slezinu, isolovali bunky sleziny a smi-
chali santigenem (Salmonella paratyphi B) in vitro. Smes bunek sleziny a antigenu
jsme plenaseli intraperitonealne kralicim mladatum. Ta se jiz v drivejsich pokusech
osvedeila pro prenos imunisovanych tkani, protoze mladata v ranem udobi sveho
zivota neodpovidaji na antigen tvorbou protilatek (~terzl 1955). Stejnym zpusobem
jsme postupovali i u kontrol, kde jsme smisili s antigenem slezinne bunky normal-
niho, predem neimunisovaneho zviiete.
Material a metody
Neapecificky antigenni podnL~t byl vyvolan moreecim serem, ktere jsme injikovali krelikum (2-3 kg}
v~dy 1 ml i. v. 24-96 hodin pied usmrcenim, jak je uvedeno u jednotlivych pokusu.
Slezinu imunisovaneho i normalniho kr~lika jsme po vyngti zpracov~vali v komorove chladnici
pii 2 ?C. Bunky jsme vytlacili ze alezinneho pouzdra do vychlazeneho foaf~tfysiologickeho roztoku
s 0,2 % ~Celatiny. Jednotlive bunky jsme uvolnovali opakovanym nassQv~n%m do pipety. K daleimu
propra#ni, ktere jsme opakovali tiikrat ve stejnem roztoku, jsme oddelili pouze homogenni suspensi
bungk. Koneeneho rozied8n% jsme dos~hli tak, ze k 0,05 g slezinne tke,nS jsme pi?idali 1 ml tekutiny
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
(suspense antigenu, u kontrol fysiologickeho roztoku). Poeet bunkk jsme v ka~dem pokuse stanovili
v Biirkerov~ komurce; takto pi?ipraven~ suspense bunkk obsahovala prumerne 30-40 X 108 bunkk
vlml.
Jako antigenu jsme pou~Cili teplem zabite suspense mikrobu S. paratyphi B. Vzejemny kvantitativni
pomgr bunkk sleziny a antigenu byl pro pokus jednim z rozhodujicich cinitelu a je uveden ve vysledcich.
Smgs bunkk a antigenu jsme inkubovali spolecne pi?i 37? a pots injikovali intraperitone~lne 1 ml 5 dni
starym kralieatum. has spolecne inkubace byl u jednotlivych pokusu nestejny a je pi?esne uveden
v popisu k obrazkum, ve vetsine pokusu byla doba smiseni 10 minut.
~asovy sled odberu krve u mis,dat kardi~lni punkei je rovne~ patrny z obrazku. Sera jsme po odberu
uchov~vali pii -15 ?C a aglutinace u ka~de skupiny prov~dgli najednou. Kde bylo nezbytne odstranit
lipoidni lstky, byla sera vytiep~na chloroformem. Aglutinace byly ulo'~eny v lednici a odecit~ny po 4, 6
a 8 dnech.
Bunky jsme ozaiovali na mince ulo~Cene v ledu, kde byly ve vrstve nepiesahujici 1 mm. Ozaiovali
jsme piistrojem Mikrometa (AEG - 50-X-ray tube) za techto podminek: OK 10 cm, Al 0,1, KV 50,
mA 6. Pii techto konstant~ch je ozaieni 430 r za 10 vt.
Vysledky
V prvych pokusech (~terzl 1955), v nichz jsme prenaseli bunky normalniho zviTete
smisene s antigenem intraperitonealne krali~im mladatum, nezjistili jsme tvorbu
Obr. 1. I~Ta 2 skupiny mledat pi?eneseny
slezinne bunky norm~lniho kralika.
(40 X 108 bunkk v 1 ml) smisene 10 min.
a) c~rkovane: s antigenem S. paratyphi
B v koncentraci 100 X 108 mikrobu
v ml; b) pine: s antigenem 500 X 108 mi-
krobu v ml. Osa x: stari krelieat ve
dnech, vyznaeeny dny odberu krve;
osa y: titr aglutinaenich protilatek.
Obr. 2. Isolovane bunky ze sleziny
(32 X 108 v 1 ml) kralika, imunisovane-
ho 24 hodin predem 1 ml moreeciho
sera i. v. Bunky smiseny in vitro s an-
tigenem (108 mikrobu v ml) 10 min.
Osa x: stai?i kralieat ve dnech, vyzna-
ceny dny odberu krve; osa y: titr aglu-
tinaenich protilatek.
Obr. 3. Isolovane bunky ze sleziny
(41 X 108 v 1 ml) kralika, imunisovane-
ho pied 72 hodinami 1 ml moreeciho
sera i. v., inkubovany in vitro s antige-
nem (108 mikrobu v ml) 10 min. a pi?ene-
seny intraperitonalnc skupinc kralicat.
Osa x: stai?i kralicat ve dnech, vyznaceny
dny odberu krve; osa y: titr aglutinae-
nich protilatek.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
protilatek. Mnoistvi antigenu, pouzite v tischto pokusech, bylo 109 bakterijnfch
bunk v 1 ml.*) Kdyz jsme pozd~ji snfzili mnozstvf antigenu, piidavanesho k bunkam
in vitro, zjistili jsme po prenosu na mladata prukaznou tvorbu protilatek. Proto jsme
nejprve hledali optimalnf vztah mezi antigenem a bunkami. Dosavadni vysledky
ukazujf, ze nejvhodn~j~f pom~r mezi bunkami sleziny a antigenem je 1-2 mikroby
na jednu slezinnou bunku. Vyssf koncentrace antigenu tvorbu protilatek potlaLtuji
(obr. 1).
5 8 10 12 K 1P 20 25 30 35
Obr. 4. Ze sleziny krhlika ~. 43, ktery byl v prubghu 14
dni imunisov~,c- 5 d4.vkami 1 ml morbeciho sera i. v., byly
isolov~ny elezinng bulky (35 X 106 v 1 ml). Smi~eny in
vitro 10 min. s antigenem (106 mikrobu v 1 ml) a po
inkubaci pieneaeny intraperitonehing akuping kr~,libat.
Oaa x: at~ii krhliL'at ve dnech, vyznaL~eny dny odbgru
krve; osa y: titr aglutinabnfch protilAtek.
Obr. 6. Isolovan6 buiiky z normhlniho krhlika (44 x 106
v 1 ml) byly ami~eny a antigenem (106 v ml) 10 minut.
Osa x: athii kr~,li~at ve dnech, vyzna5eny dny odbgru
krve; osa y: titr aglutinaL~nich protilhtek.
Obr. b. Iaolovan~ slezinnb bui'iky (4b x
x 106 v 1 ml) ze dvou kr~liktS, kteif byli
72 hodiny piedem imuniaovhni i. v. 1 ml
antigenu S. paratyphti B (106 mikrobu).
Ml(idatum pieneaena polovina bungk:
A. pouze propranych ve fysiologickgm roz-
toku; B. po proprhnf inkubovanf~ch a an-
tigenem 30 min. (106 mikrobu v 1 ml).
Osa a: at~i kr~.li5at ve dnech, vyzna5eny
dny odbgru krve; osa y: titr aglutinaL~-
nich protil6tek.
Zji~$ovali jsme tvorbu protilatek po smi~enf antigenu (S. paratyphi B) se slezin-
nymi bunkami, isolovanymi ze zviiat po nespecificke stimulaci mor~ecfm serem.
Pokusy byly provedeny na 60 zviratech v deseti vrzich mladat. U v~ech skupin,
kterym byl dan antigennf podn~t cizorodym serem 24-96 hodin pied vynistfm
sleziny a potty bunky sleziny smichany in vitro s antigenem (S. paratyp)ti B), jsme
zjistili u mladat protilatky aglutinujici specificky antigen jiz b~hem n~kolika dni
po intraperitonealnfm prenosu mladatum (obr. 2, 3). Nezjistili jsme podstatnd
*) ~s, biologie 4: 321, 1955 je neapr~,vng uvedeno 10~ mikrobu.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
zvetseni tvorby protilatek ani tehdy, kdyz jsme isolovali bunky ze sleziny zvii?ete,
imunisovaneho behem 14 dni peti davkami morceciho sera (obr. 4). 'Ibto zjisteni je
zajimave proto, ze po nespecificke imunisaci dochazelo ve vsech pokusech jiz v pru-
behu prvych dni ve slezinne tkani ke stale vyznacnejsi reakci morfologicke, ke zvy-
sovani poctu retikularnich bunek, plasmoblastu, plasmocytu a prechodnemu sni-
zeni poctu lymfocytn (Holub 1957). Tvorbu protilatek jsme prokazali i v pokusech,
v nichz jsme isolovali slezinne bunky z organismu imunisovaneho in vivo speci-
fickym antigenem (S. paratyphi B) a smichali s timto antigenem honky in vitro
(obr. 5).
V dalsich pokusech, ktere jsme konali na osmi skupinach s 65 mlad'aty, jsme pi?e-
naseli na mlad'ata slezinne bunky normalnich zvirat, smisene in vitro s optimalnim
mnozstvim antigenu. I ve vsech techto pokusech jsme a mlad'at zjistili tvorbu aglu-
tinujicich protilatek (obr. 6).
Protoze stejne pripravene bunky sleziny, smisene s optimalnim mnozstvim anti-
genu a kultivovane v tkanovych kulturach, rletvorily protilatky (Rychlikova,
a ~terzl 1957), bylo nutno uvazovat, zda se kralici mladata aktivne neticastni tvorby
protilatek. prokazali jsme vsak prenosem na 8 skupin, celkem 55 mlad'at, ze oza-
rime-li Isolovane bunky, vytvareji se protilatky pouze a tech zvirat, kterym byly
preneseny bunky neposkozene ozarenim. Bunky, ktere dale vytvareji protilatky,
jsou bud ozareny malymi davkami
(obr. 7), nebo neozai?ene (obr. t~).
ea~ ~ ~ ~ Davka 1000 a 1200 r jiz zcela utlu-
161 ~~~~ ~ u ~~~ ~ be protilatek nepodporuji dale tato
zjisteni: po prenosu bunek dochazi
s1 ~/~ ~~`---J ~ k prve fazi, rychlemu vzniku pro-
z1 ~ ~ ~ ~ protilatkove reakce je aktivni od-
k=~_, ~~ ____ ~ puveu mrauaL na anLrgen, prenaseny
`TT`~'?-i -? ~ ' r ~ cniina enn c h.~nlro mi o ~o .,.~r~...~, nL, .~.7
Obr. e . Isolovane bunky z normalniho kralika (39 x datum vpraven pouze antigen (20, az
x 10 v 1 ml) byly ozaTeny davkou 869 r (pln~), 30. den zivota). Nejde tedy prenosem
1000 r (carkovan~) a 1200 r (cerchovang) a pote smi-
seny santigenem (106 mikrobu v 1 ml) 10 min. a in- bunek S antigenem O lndukCl 8dktlVnl
jikovany i. p. kralicatum. Osa x: staei kralicat ve dnech, OdpOVedl u mlad'at na antigen, pr0-
vyznaceny dny odb~ru krve osa y: titr aglutinacnich tote pOtOm vlastni aktivni tvorba
protilatek. protilatek by musela nastoupit jiz
kratce po prenosu bunek. Neukazuje
~ se ani, ze vpraveni cizorodeho anti-
e ~ ~ ~~ - - -~, gems by urychlovalo u mladete
~ ~ i~ `~_~ ~~~ aktivni odpoved na antigen. To
2~ ~~ `~ '~ 'i injikovali jiny antigen (morceci
`~ _`~ _~_ _ __ serum) a 7 dni potom antigen S.
5 8 f0 12 14 1P 21 25 30 35 rV-' ~~~'"`~.-- ~". ~ . ~~""`- r"""'""`~"~".""' t"'
tomto zasahu ve srovnani s kontro-
Obr. 8. Isolovane bunky ze sleziny (43 x 106 v 1 ml), lami nijak neurychlila (obr. 9).
z niche: polovina byla neozaiena (carkovang), polovina SOUhrrine pOSUZUjeme Organl$mUS
ozarena davkou 1200 r (ping), byly po 4 hodinach in-
kubace pii 37 ?C smiseny s antigenem 106 mikrobu mladat, na ktery pPenaSlme slezinne
- a injikovany mladatixm i. p. bunky s antigenem jako pasivni,
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
jako vhodne kultivacni prostredi umoznujici rozvoj prenesenych bunek i jejich
slozitych biochemickych procesu zil~astnenych pri tvorbe protilatek.
Dale bylo treba stanovit, zda v prub~hu kratkodobe inkubace antigenu s bunkami
in vitro dochazi k aktivnim pochodum v slezinnych bunkach. Je mozne, ze antigen
Obr. 9. Ze akupiny sesti mladat
bylo etyiem injikovano paty den 16
~ivota morceci serum; cerchovan~:
2 ml moriteciho sera i. p.; carkova-
na: 3 ml morceciho sera; plnis:
kontroly bez sera. 12. den ~Civota
byl injikovan intrakardialn8 anti-
gen (108 mikrobu v 1 ml). Osa x:
staii krali5at ve dnech, vyznaceny
dny odb5ru krve; osa y: titr aglu-
tinacnich protilatek.
Obr. 10. Isolovane bunky ze sleziny (28 x 108 v 1 ml) byly
injikovany intraperitonealne kralicim mladatum. Plne:
bunky smichany okam~iite s 1 ml antigenu; carkovane:
1 ml antigenu injikovan i. p. 24 hodin po injekci bunek
sleziny; cerchovane: 1 ml antigenu injikovan i. p. 72 ho-
diny po vpraveni bunek sleziny; teckovane: bunky sle-
ziny zabity zahiatim na 56 ?C po dobu 30 min. a po
smichani s antigenem injikovany kralieatum. Koncent-
race antigenu: v 1 ml 108 mikrobu. Osa x: staii kralieat
ve dnech, vyznaeeny dny odberu krve; osa y: titr agluti-
naenich protilatek.
Ob.. 11. Isolovane bunky ze sleziny kralika, '+~
kteremu bylo 72 hodiny predtim injikovano
moreeci serum. Bunky po proprani suspen- 8
dovany ve fysiologickem roztoku (35 X 108
bunek v 1 ml) a l ml injikovan intraperi- S
tonealne. Pote injikovan antigen (lOBmikro-
bu) do krevniho obehu intrakardialne. Osa x: 2
stai?i kralicat ve dnech, vyznaceny dny od-
beru krve; osa y: titr aglutinacnich protilatek.
a slezinne bunky pouze prenasime do vhodneho prostredi, vlastni reakce tvorby
protilatek ze se uskutecnuje teprve v mladeti. Teto moznosti by nasved~ovalo i to,
ze pokud jsme injikovali mladatum slezinne bunky normalniho dospeleho kralika
a teprve pote za 24, 48 i 72 hodiny jsme intraperitonealne injikovali antigen, i tehdy
dodo k protilatkove reakci (obr. 10). To sved~i o tom, ze prenasene bunky sleziny
v mladeti piezivaji a ze kontakt antigenu s nimi je mozny i in vivo. Tvorbu proti-
latek jsme prokazali i v pTipade, kdy nejprve injikujeme intraperitonealne slezinne
bunky a antigen pote vpravujeme do krevniho obehu intrakardialne (obr. 11).
Tento pokus nasvedcuje tomu, ze bunky pienesene do peritonea se nelokalisuji
pouze mistne, ale ze se dostavaji i do vnitrnich organu mladete, jak byl dan p~imy
dukaz Holubem (1957).
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Vyznam obdobi, v kterem jsou bunky s antigenem ve styku in vitro, jsme se sna-
zili prokazat tim, ze jsme vymyvali antigen po inkubaci s bunkami in vitro. V techto
pokusech byl pTenos uskuteenen na 4 skupiny mlad'at, celkem 21 zvii'at. Ukazalo
se, ze vymytim prebyte~neho antigenu se nezrusila schopnost pi?enesenych bunek
tvorit protilatky (obr. 12). Mnozstvi antigenu zbyle v bunkach jsme po rozruseni
bunek mrazenim a tanim stanovili imunisaci dospelych zvirat. Mnozstvi antigenu
8 f0 f2 ?4 f~ 21 25 30
Obr. 12. Bunky sleziny isolovane z normal-
niho kralika (30 X 108 bunk v 1 ml) byly
inkubovany spolecni? s antigenem (108 mikro-
bu v 1 ml) 2 hodiny pii 37 ?C. Po inkubaci
vymyt piebytecny antigen ~ielatinovym fy-
siologickem roztokem a bunky injikovany
(1 ml) i. p, skupinis kralicat. fast buni3k roz-
ru~ena mrazenim a tanim pro stanoveni
mnozstvi antigenu v bunkach. Osa x: Atari
kralicat ve dnech, vyznaceny dny odb~ru
krve; osa y: titr aglutinacnich protilatek.
pi?idavane k bunkam (108 mikrobn) dava u dospelych kraliku prumerne titr proti-
latek 1:512 -1024. Po imunisaci rozrusenymi bunkami titr protilatek a .kraliku
byl v prumeru 1:32-64. Na 2 skupiny (13 mladat) jsme prenesli bunky, z nichz
polovina byla inkubovana s antigenem v thermostatu, polovina v lednici. Po inku-
baci jsme bunky proprali a zjistili jsme, ze bunky inkubovana s antigenem v lednici
netvori protilatky. I kdyz z techto pokuslz neni mozno uzavirat, ze se jiz in vitro
uskutecnuji za~atecni biochemicke procesy tvorby protilatek, je mozno vysledky
posuzovat tak, ze in vitro dochazi bunkami k vazbe ucinneho mnozstvi antigenu,
ktere je jenom iSasti celkove pridaneho mnozstvi.
Tvorby protilatek na isolovanych bunkach jsme dosahli tak, ze jsme smisili v opti-
malnim pomeru slezinne bunky s antigenem in vitro a po inkubaci jsme je pienesli
intraperitonealne kralicim mladatlzm. V dobe, kdy jsme prune referovali o uspesne
tvorby protilatek isolovanymi bunkami sleziny (~terzl a Hrubesova 1955b), byla
publikovana obsahla prate Harrise a sp. (1955), ktere predchazelo (1954) predbezne
sdeleni. V jejich pokusech se podarilo dosahnout tvorby protilatek na isolovanych
bunkach lymfatickych uzlin po smichani s antigenem a pTenosem na zvii?ata ozarena
paprsky X. I kdyz je pouzito jineho experimentalniho modelu i jineho antigenu,
zasadni vysledky jsou shodne. Naopak Roberts a Dixon (1955) neprokazali proti-
latky smiaenim bunek s antigenem in vitro a pTenosem smesi na zvirata ozarena
X-paprsky. Positivni vysledky pi?enosu meli pouze tehdy, byla-li zvirata imuniso-
vana jiz in vivo. Nase vysledky jejich nalezy nepotvrzuji. Domnivame se, ze hlavnim
dnvodem jejich negativnich vysledku je pouzity bilkovimiy antigen, protoze vytvo-
Tene protilatky lze precipitaci dokazat malo citlive.
Hlavni otazka je, zda tvorba protilatek pri prenosu bunek s antigenem na mla-
data neni zpusobena aktivni reakci prijemcn. Ukazali jsme, ze porusenim zivotnich
pochodu pi?enasenych bunek - na pT. ozarenim - se moznost tvorby protilatek
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
po prenosu na mladata ru~i. Nelze tim ovsem vylouL~it moznost, ze ozarenim se po-
ru~uji i struktury bunek (na pr. mitochondrie), ktere pieneseny na mladata indukuji
u nich zm~nu metabolick~ho stavu, umoznujici aktivni reakci mladat na p~eneseny
antigen. Tuto moznost v~ak nepodporuji dal~i zji~t~ni. Protilatky se vytva~eji po
prenosu bunk ve dvou ~asov~ oddelenych obdobich. Prve je zavisl~ na funkci p~e-
nesenych slezinnych bunk, druhe je vlastni aktivni odpov~d mlad~te na antigen
souL~asn~ s bunkami injikovany. V experimentalnf L~asti jsme ukazali na to, ze aktivni
odpoved neni nijak urychlena proti tomu, je-li vpraven mladatum pouze antigen.
Kdyby dodo k indukci metabolickyco stavu, ktery by umoznoval mladatum reakci
na antigen, potom bychom jiz jako prvou odpov~d stanovili dlouho pietrvavajici
hladinu protilatek, charakteristickou pro aktivni tvorbu, nikoliv typickou krivku
pasivniho pienosu. rJL~ast mladeho organismu posuzujeme v cele reakci jako pasivni,
pouze jako vhodne prostredi pro udrzeni zivotaschopnosti prenesenych bunk a bio-
chemickych pochodu, nezbytnych v procesu tvorby protilatek.
Z tischto vysledku uzavirame, i kdyz se nam s Rychlikovou (1957) nepodal?ilo
v tkanovych kulturach prokazat tvorbu protilatek, ze hlavni rozdil proti prenosum
na kraliL~i mladata jsou nedostateL~n~ podminky vyzivy bunk v tkanovych kulturach.
Jsme presved~eni, ze zlep~enim kultivaL~niho prostiedi v tkanovych kulturach do-
sahneme stejneho vysledku jako pri pienosu na mladata, t. j. tvorby protilatek.
Je treba vyjasnit, prod tvorba protilatek pi?enesenymi bunkami pom~rn~ kratce
pretrvava. Je mozne, ze dal~i generate bunek, ktere se s antigenem nesetkaly, pro-
tilatky nevytvareji a metabolicka zm~na (produkce protilatek) se dal~imi genera-
cemi bunk jiz ned~di. Stejne je tieba v teto souvislosti uvazovat, ze muze jit
o projev transplantaL~ni imunitni odpovedi prijemce. Podstatu tohoto jevu ie~ime
dal~imi pokusy.
Zji~t~nf moznosti tvorby protilatek za vhodnych podminek isolovanymi bunkami
lava odpoved na i?adu otazek. Je tak vymezen vyznam neurohumoralnich ~initelu,
predev~im jako vytvaieni nejvhodnejsich metabolickych podminek prostiedi i meta-
bolicke urovn~ bunk. Naopak se temito pokusy vyluL~uje prima kausalni uL~ast
nervovych a jinych ~initelu pri tvorby protilatek. Tyto pokusy jsou i experimentalni
odpovidi na souL~asne diskuse o vyznamu reflexnich pochodu' pro tvorbu protilatek.
Zji~tisni tvorby protilatek na isolovanych bunkach umoznuje soustiedit pozornost
na to etapu jejich vzniku, kdy dosud nejsou serologicky prokazatelne protilatky ani
v bunkach, ani v seru. Tuto cestu nastupujeme sledovanim metabolickych zm~n po
styku antigenu a bunk, sledovanim vlivu antimetabolitu a zaieni na protilatkovou
reakci na bun~5ne urovni. Sou~asne vznika i otazka, zda bude mozno dosahnout
tvorby protilatek i po smi~eni bun~~nych Mastic s antigenem in vitro. To proto,
ze jsme tvorbu protilatek prenesli z imunisovanych zvirat na kraliL~i mladata isolo-
vanymi mitochondriemi (~terzl a Hrubesova 1955a).
Bunky isolovane ze sleziny dospeleho kralika a smisene s antigenem in vitro
(S. paratyphi B) vytvareji protilatky, jsou-li injikovany intraperitonealn~ 5 dni
starym kralic~atum. V tomto stari nereaguji kraliL~ata na preneseny antigen tvorbou
protilatek.
Nebyly zjisteny rozdily v intensitis tvorby, byly-li mladatum pieneseny po smi-
seni santigenem bunky normalniho kralika, bunky ze sleziny kralika imunisovan~ho
nespecifickym antigenem (mor5ecim serem) nebo specifickym antigenem (b'. para-
typhi B).
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Tvorbu protilatek umoznuje optimalni kvantitativni vztah pri smiseni bunek
a antigenu in vitro. U korpuskularniho antigenu pridavame na jednu bunku sleziny
2 mikroby S. paratyphi B. Vetsi davky antigenu tvorbu protilatek uthzmuji.
Ozarime-li isolovane bunky 860 r, neutlumuje se tvorba protilatek, ozareni bunek
1000-1200 r tvorbu protilatek rusi. Prenesene slezinne bunky dospeleho kralika
neindukuji aktivni odpoved na antigen a mlad'at. Posuzujeme ueast prijemce (mla-
dete) na tvorbe protilatek jako pasivni, jako vhodne kultivaeni prostredi pro
prenesene bunky.
Bunky, vpravene do organismu, prezivaji: tvorbu protilatek je mozno vyvolat
injekci antigenu mlad'atum 24 i 72 hodiny po vpraveni pouze propranych slezinnych
bunek. Protilatky se vytvareji i tehdy, jsou-li injikovany bunky i. p. a antigen do
krevniho obehu.
Pri smiseni bunek s antigenem v teplote 37 ?C dochazi k rychle vazbe ucimleho
mnozstvi antigenu bunkami. Vyprani zbyleho antigenu po inkubaci nerusi tvorbu
protilatek.
Za laboratorni spoluprrici dtskuji D.Galoudkove a L . Ti?iskove.
Askonas, B. A., Humprey, J. H.: Antibody formation in slices of granulomata produced by adjuvwnt.
Biochem. J. 60:X, 1955.
Fagraeus, A.: The plasma cellular reaction and its relation to the formation of antibodies in vitro. J. Irnmu-
nol. 58:1, 1948a.
Fagraeus, A.: Antibody production iza relation to the development of plasma cells. Aeta med. seand. suppl.
`104, 1948b.
Fastier, L. B.: An attempt to produce bacterial agglutinins in vitro. J. Immunol. 60:399, 1948.
Harris, T. N., Harris, S., Farber, M. B.: Transfer to X-irradiated rabbits of lymph node cells incubated irr
vitro with Shigella paradysenteriae. Proc. Soc. Exp. Biol. Med. 86:549, 1954.
Harris, S., Harris, F. N.: Studies on the transfer of lymph node cells. V. Transfer of cells incubated in vitro
with suspensions of Shigella paradysenteriae. J. Immunol. 74:318, 1955.
Holub, M.: Kvantitativni zm~ny Zymfaticke tkan~ b~hem imunisace. ~s. morfologie 1957, v tisku.
Makinodan, T., Ruth, R. F., Wolfe, H. R.: Precipitvn production in chickens. X. Cellular changes in the
spleen during antibody production. J. Immunol. 72:39, 1954.
Marshall, A. H. E., White, R. G.: Reaction of the reticular tissues to antigens. Brit. J. Exp. Pathol. 31 l5 7,
1950.
Meyer, K., Loewenthal, H.: Untersuchungen caber Anaphylaxie an Gewebekulturen. Zsehr. Immunitats-
forsch. 54:420, 1927.
Parker, R. C.: Studies on the production of antibodies in vitro. Science 85:292, 1937.
Ranney, H. M., London, M.: Antibody formation in surviving tissues. Fed. Proc. 10:562, 1951.
Roberts, J. C., Dixon, J. F.: The transfer of lymiph node cells in the study of the immune response to foreigre
proteins. J. Exp. Med. 102:379, 1955.
Rychlikova, M., ~terzl, J.: Pokusy o tvorbu protilatek v tkanove kulture. ~s. biologie, 1957, v tisku.
Salle, A. J., McOmie, W. A.: Immunological responses of tissues cultivated in. vitro. J. Immunol. 32:157,
1937.
Selmar, E.: On the formation of bacterial antibodies in, tissue cultures. Aeta pathol. mierobiol. seand.
21:517, 1944.
Stavitsky, A. B.: fn vitro prodiuction o f diphtheria antitoxin by tissues o f immunized animals. L Procedure
and evidence for general nature of phenomenon. J. Immunol. 75:214, 1955.
~`terzl, J.: Prukaz a biologicke vlastraosti prekursoru serovych protilatek. ~s. biologie 4:321, 1955.
Sterzl, J., Hrubesova, M.: Prenos tvorby protilatek nukleoproteidovymi frakcemi na neimuraisovane p~~i-
femce. ~s. biologie 4:600, 1955.
~terzl, J., Hrubesovh, M.: Tvorba protilatek - model adapti~rni proteosynthesy. Sjezd v bilkovinrieh
1. 12. 1955. ~s. gastroenterol. 10:228, 1956.
Tanaka, N.: Studies of antibody producing cells. II. Tlae agglutinin formation in the honemarrow of
rabbits. Jap. J. Bact. 8 : 193, 1953.
Thorbeeke, G. J., Keuning, F. J.: Antibody formation in vitro by haemopoietic organs after s~cbcutaneou~s
and intravenous immunization. J. Immrmol. 70:129, 1953.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
06paaosaxxe axTNTeaI >3sonNposaxxbiMH x~~eTxaMH ce~reaeHl~N
riocne Nx cMelnr3saxi3>; e axTNrexoM iu vitro
I{JIeTKN, BbiAe.nexxr~e Na ceseaexKN sapocsoro xponxxa N cMeiuaxxbie in vitro c axTNrexoM
(S. paratyphi B), o6pasyloT axTNTe.aa npN BNpbicxxsaxxN B NOJIOCTb 6pIO NINHbI 5-j(HeBHbIM
KpOJIb'IaTBM. B ATOM BOapaCTC KpOJIb`IaTa He pearNpyIOT Ha BBej(eHNe aHTNreHa 06paaOBaHNOM
aHTNTeJI, B NHTBHCNBHOCTN 06pa30KaHNft 3HTNTeJI He 6bIJIO paaHNubI, eCJIN KpOJIbYdTdM BBOJ~NJINCb
CMeIIIaHHble C aHTNreHOM: KJICTKN xop MaJIbHOI'O Kp0.11NKa, KdIQTKN COJIeaeHHN KpOJINKa, NMMyHN3N-
pOPaHHOrO HCCneuN(~INVeCKNM aHTNreHOM (CbIBOpoTKa MOpCKO# CBIiHKN) NJIN CNe1.~N(~N4CCKNM aHTN-
rCHOM (S. paratyphi B). 06paaoxaxne aHTNTeJI 06yCJIOBdIeHO ONTNMaJIbHbIMN KOJINileCTBQHHbIMIi
COOTHOHICH{iftMN B CMOCN HJIeTOK C aHTNreHOM In vitro. Y HOpnyp,CKyJIftpHOPO aHTNreHa MbI Ha
1 HSIeTKy CeSleaeHKN np N6aBJIfteM 2 MNKpOF)OB S. paratyphi B. .bOJIee KpyNHbIC AOabI aHTNPPHa
nOAaBJIHIOT 06paaOBaHNe aHTNTeJI. EC7IN 06JIyiINTb N30JINpOBBHHble KJIeTKN A080# B 86n r, o6paao-
saxxe axTNTen xe xapyNlaeTCft, oAxaxo o6.nyvexxe K.neTOx Aoso# B 1000-1200 r noAas~tfteT
o6paaosaxne axTNTen. IIepexecexne x~IeTOx ceneaexxN Bapoc.aoro xpo.nNKa xe NxAyuNpyeT
y xpo~IbuaT aKTNBxoro oTBeTa xa axTxrex. MbI paccMaTpxxaeM yvacTNe peuxnnexTa (MO.nouoro
xpo~Ixxa) s o6paaosaxnx axTNTe.n KaK naccnsxoe, - KaK yuacTxe 6.naronpNftTxo# KynbTxsa-
1jNOHHO# CpeJ$I A.nft TpaHCH7IaHTNpyeMblX KJIBTOK. BHOANMble B OpraHN3M KJIeTKN BbI xCNBaIOT:
o6paaoxaxne aHTNTeJI MOHiHO BbISBaTb nyTeM BNpbICKNBaHNft KpOJIbYaTaM aHTNreHa uepe3 24
N 72'IaCa nOCJIe BBCAeHNft npOCTO npOMbITbIX KJIeTOK CeJIeaeHKN. AHTNTeJIa 06paaylOTCft N TO rAa, eCJI {1
KJIeTKN pBOAftTCft B nOJIOCTb 6pI0IIINHbi, d aHTNPQH - B KpOBHHOe pyC7i0. II H CMeIllNBBHNN KJIQTOIi
C aHTNPOxOM npN 37?C HpONCXOANT 6bicTpoe csHablBaxxe KJIeTK8MN a(~1f~leKTNBHOPO KOJIH`IeCTBFi
aHTNPP,Ha.~OTMbIBBHNP, OCTITHOB aHTNreHa HOCJIe NHKy6aIZNN He HapynlaeT O~1paaORBHNft aHTNTPJI.
The Formation of Antibodies by Isolated Spleen Cells
after Admixture with an Antigen in vitro
Cells isolated from the spleen of an adult rabbit and mixed with an antigen in vitro (S. paratyphi B)
form antibodies when injected intraperitonealy in five-day-old rabbits. At this age, young rabbits do not
react to a transferred antigen by the Formation ofantibodies. No difference was found in the degree of
antibody formation on the injection of cells from a normal rabbit, mixed with the antigen, cells from the
spleen of a rabbit immunized with anon-specific antigen (guinea-pig serum) or cells immunized with
a specific antigen (S. paratyphi B). Antibody formation is made possible by an optimal quantitative
relationship when mixing the cells and the antigen in vitro. In a corpuscular antigen, two micro-organ-
isms of S. paratyphi B are added to one spleen cell. Large doses of the antigen depress the formation
of antibodies. If isolated cells are irradiated with a dose 860 r, antibody formation is not depressed,
whereas irradiation of cells with 1000-1200 r completely stops the formation of antibodies. The tranafe{?
of spleen cells from an adult rabbit does not induce an active response to the antigen in young rabbits.
The participation of the recipient (the young rabbit) in antibody formation is regarded as passive,
as a suitable medium for the transfer of cells. Cells injected into an organism survive; antibody forma-
tion can be induced by injecting the young animals with the antigen 24 and 72 hours after the injection
of plain washed spleen cells. Antibodies are formed, therefore, following the intraperitoneal injection
of cells and injection of the antigen into the blood stream. On mixing the cells with the antigen at a tem-
perature of 37? C, the effective amount of antigen rapidly becomes bound by the cells. Washing of the
remaining antigen following incubation does not stop antibody formation.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
G~eskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
Prispevek k pokusum o tvorbu protilatek in vitro
MIROSLAVA HRUBE~`OV~i
Mikrobiologicke oddeleni, Biologicky ustav, ~eskoslovenska akademie ved, Praha
1=teditel rzstavu akademik Ivan Malek
I~oslo 12. 1. 1956
Pri reeeni problemu tvorby protilatek jsme povazovaly za nutne si overit, zda je
mozne ziskat za laboratornich podminek bez ilcasti ziveho organismu anebo tkane
vlivem antigenu protilatku z y-globulinu normalniho sera.
Z pracf, ktere se venovaly otazce tvorby protilatek in vitro, nas zaujaly vysledky Paulingovy a Camp-
bellovy (1942), ktei?f uvadejf, ze se jim podaiilo specificky pozmenit bilkovinu (y-globulin hoveziho
sera) vlivem antigenu (barviv, polysacharidu) tak, ze davala serologickou reakci protilatky. O repro-
dukci techto pokusu se pokusili Kuzin a Nevreva (1947); zjistili, ze vlivem rnethylove modi?e doch~zi
site ke zmSne male casti bflkoviny, ]cterix zfskeva schopnost tvorit s barvivexn nerozpustne precipit~ty,
avsak s bakterijnfm polysacharidem (Shigella dysenteriae, Shigella paradysenteriae) nepotvrzujf vznik
volne protilatky in vitro za podminek pokusu. Soucasng pi?i reprodukci pokusu Baconovych (1943)
s difterickym toxinem a dehydratovanou bilkovinou pozorovali pouze inaktivaci toxinu, ne v"sak vznik
antitoxinu.
Pri svych pokusech o tvorbu protilatek in vitro jsme pouzivaly jako antigenu
specifickeho polysacharidu pneumokoka III, arabske gumy, ktera je blizka chemic-
kou povahou specifickemu polysacharidu, a jako bilkoviny y-globulinu, isolovaneho
z normalniho kraliciho sera.
Material a metody
Priprava y -globulinu. y-globulin jsme pripravovaly alkoholickou frakcionaci (Cohn a sp. 1940) kra-
liciho sera normtilnfho a antipneumokokoveho (proti typu III) anebo kombinacf meted alkoholicke
frakcionace a sra~enf rivanolem (Hoi?ejsf a Smetana 1954). ~erstve serum jsme vychladily na U ?C a sr~-
~Cely ste,jnym objemem 50% alkoholu vychlazeneho na -5 ?C v alkoholicke lazni pi?i -5 ?C. Zfskanou
frakci II -f- III jsme odstiedily pi?i -5 ?C a rozpustily v pixvodnfm objemu fysiologickeho roztoku,
vychlazeneho na 0?. Takto zfskan3~ roztok jsme zpracovaly dale rivanolem, srazeninu odsti?edily, roztok
odbarvily aktivnim uhlfrn a cisty y-globulin vysusily mrazovou sublimacf. 7.fskany preparat jsme kon-
trolovaly elektroforesou na papiie.
Priprava specifickeho polysacharidu pneumokoka III. Fosfatovy bujon jsrne naockovaly virulentnfrn
kmenem pneumokoka III a inkubovaly 72 hodiny pi?i 37 ?C. Pak jsrne piidaly 1 % fenolu a bujon va- ~
kuovg zahustily. Po opakovanem alkoholickem sr~zeni a po odstranenf veskerych bflkovin a pi?imgsi
glykogenu jsme polysacharid vysu"silt' v exikatoru za vakua a analysovaly (Heidelberger a sp. 1936);
zfskany pTipravek vyhovoval pozadavkum na cistotu.
Priprava polysacharidu z Klebsiella rhinoscleromatis. Pouzily jsme postupu, vypraeovaneho pro pi?i-
pravu specifickeho polysacharidu z pneumokoka III (Heidelberger a sp. 1936) s tfxn rozdilern, 'ce jsrne
upustily od srt#zenf octanem mednatym a cistily polysacharid, zbaveny bflkovin, srxizenim alkoholem.
Arabskci puma. Pou~fvaly jsme obchodnfho pi?fpravku, ktery ,jsme piecistily srazenfm alkoholem.
Imunisace. Kralfky priunerne vahy 3-4 kg jsme dlouhodobe imunisovaly kombinovanou standardnf
a v'cdy cerstve pi?ipravenou slizovitou suspensi pneumokoka III (Kaufmann a sp. 1938).
Sledovani reakce-antigenu s protikitkou. Vzorky jsme vyhodnocovaly precipitacnfm a aglutinacnfrn
testem, dale mikroprecipitacni metodou, kombinovanou s kolorimetrickym xnc~mnirn (Krueger a Hei-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
delberger 1951). Soubg'~ng jsme provb,dgly kontroly s norm~lnfm a antipneumokokovym serem pmti
typu III a pifslu~nymi antigeny a a kontrolnfmi antigeny, polyeaeharidem Klebaiella rhinoacleromatie
a pneumokokem VIII.
Obsah bilkoviny ve vzorcfch jsme aledovaly v 5 ml Brdickovy kobaltite soluce [0,001 M Co(NHa)e C18,
0,1 M NHyCl, 0,1 M nebo 2 M NH$] polarograficky a z~roven zjibtiovaly epecifickg snfEenf vybky bflko-
vinne vlny vlivem pifslu~neho antigenu. Kontroly jsme prov~dgly jednak a roztoky y-globulimi
z normRlniho a antipneumokokovyh sera a antidifterickbho globulinu ruzne koncentrace, jednak
s normb,lnfm a antipneumokokovym serem.
Pracovni poatup. Vzorky obsahujfcf 50-250 mg y-globulinu a 50-250 mg pifslusneho antigenu jsme
rozpustily v sterilnim fyaiologickbm roztoku tak, aby vysledn~ koncentrace y-globulinu v roztoku
byla 1%; pH upravily pifpadng na 7,5. Roztok jsme ponechaly v aterilnfch n~dobkbch, uzbtkovanych '
gumovou zbtkou obalenou celofunem, 14 dnu v termostatu pii 57 ?C. Z~roven byly nasazeny kontroly
obsahujfcf jednak 50-250 mg y-globulinu bez antigenu, jednak 50-250 mg samotn~ho antigenu (tab. 1).
Sra~eninu vzniklou bghem btrnbctidennfho zahifvbnf jsme po vynbtf vzorku odstiedily za chladu
pii ~-2 ?C, opakovang promyvaly fysiologickym roztokem, odatiedily a dRle zpracovbvaly trojfm zpu-
sobem, abychom uvolnily pifpadnS vzniklou protil~tku.
Odstiedbnou a promytou ara'ceninu jsme rozpou~tkly v 15% roztoku chloridu sodnbho, ke ktergmu
jsme pak piid~valy kyselinu solnou do pH 4, abychom odstranily aru~ienim polysacharid. Po odatie-
dgnf jsme biry roztok, obsahujfcf bflkovinu, pifpadng protilRtku, dialysovaly prod fysiologickgmu
roztoku pii ~-2 ?C a upravily pH na 7. Vzorkk jsme vysubily mrazovou sublimaci a k dalbim testum
pou'~fvaly rozpu~tgny v deatilovanb vodg.
Pii druhgm zpusobu jsme po rozpubtbnf ara~eniny lb% roztokem chloridu sodnbho odstrat5ovaly
polysacharid sr~~enfm chloridem v~penatym. V pifpadech, kdy u vzorku nevznikla po btrn~ctidennf
inkubaci sra~ienina, jsme roztok sytily pevnym chloridem sodnym a'~ do 15% koncentrace a pak od-
straiiovaly polysacharid z roztoku chloridem v~penatym. Po odatiedgnf v obou pifpadech jsme dia-
lysovaly biry roztok, obsahujfcf bilkovinu, prod fysiologickemu roztoku pii ~-2 ?C.
Kromg toho jsme pou~ily metody vypracovanb pro L~ibtgnf protil~tek (Kabat, Mayer a Heidelberger
1948). Sra~ieninu jsme extrahovaly 15% roztokem chloridu sodnbho jednu hodinu pii 37?. Nerozpu~tgnj~
zbytek jsme odstiedily a uachovaly pro dalbf zpracov~nf. Extrakty jsme dialysovaly pii -}-2 ?C prod
fysiologickgmu roztoku. Sra'~eninu vzniklou pii dialyse jsme odstiedgnfm odstranily a bflkovinu, pi?i-
padng protilbtku, obsa'~enou v roztoku, jsme vysul;ily mrazovou sublimaci. Vzorky k testum jsme roz-
pou~tgly v destilovan~ vodL. Nerozpubtgny zbytek po extrakci 15% roztokem chloridu sodnbho jsme
promyly vodou, odstiedily, auspendovaly znovu ve vodg a rozpou~tgly piid~v~nfm nasycen~ho roztoku
hydroxydu barnatkho a opgtovng ar~~cely 10% roztokem chloridu barnateho. Po neutralisaci kyaelinou
octovou a odstiedgni ara'ceniny jsme dialysovaly roztok, obsahujfcf pifpadng protil~tku, prod fysio-
logickgmu roztoku za chladu, ani dialys~t ned~val reakci na baryum. Obaah dialysaL~nf trubice jsme vy-
su~ily mrazovou sublimaci. Vzorky k testum jsme rozpou~tSly v destilovane vodg.
Vysledky a diskuse
V pokusech, v nichz jsme aledovaly tvorbu protilatek in vitro (tab. 1), jsme po-
zorovaly, ze u vet~iny vzorku, obsahujicich globulin at normalniho sera ei antisera,
se vytvoiila behem etrnactidenniho zahrivani pri 57 ?C v termostatu ssedlina.
Rozpustnost ssedlin pii dalsim zpracovani byla mala na rozdil od rozpustnosti
pravych serologickych precipitate za stejnych podminek. Polarograficky jsme zjis-
tily, ze vet~i east mnozstvi bilkoviny Bane do pokusu je v tekutine nad ssedlinou.
Jak je videt z tabulky, neziskala u vzorku y-globulinu a arabske gumy ani bilko-
viny vroztoku, ani bilkoviny isolovana z vytvoTene ssedliny schopnost tvoiit
s eerstve pridanym antigenem specificky precipitat.
U vzorku, kde byl ke y-globulinu normalniho sera pTidan jako antigen poly-
sacharid pneumokoka III, jsme nezjistily v tekutine nad ssedlinou na rozdil od
lidajtit Paulingovych a Campbellovych (1942) specificky pozmenenou bilkovinu ani
aglutinaenim ani precipitaenim testem.
Extrakci srazeniny 15% roztokem chloridu sodneho jsme v jedinem pripade ze
v~ech pokusu ziskaly pripravek, jehoz roztok se pTi mikroprecipitac~nim testu s poly-
sacharidem pneumokoka III po 4 dnech uchovavani za chladu (-{-2 ?C) zakalil.
Odstredenim pri 6000 g po 20 min. pri 2 ?C ssedla nepatrna srazeniny a roztok nad
srazeninou se vyeeril. Nepatrne mnozstvi srazeniny nam nedavalo moznost pro-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
zi~g0 ?areadz
~
~
od ~xes~xa
- I
I
I
I
I
I
I
I
I
I
~ o H
>~
od ;yea}xa
R' ~ ~
.
?`'
~
i~sl~ %1i
-_
I
--
I
I
I
I
~~
~
_
~~iea~xa
~
~~
~
~ue~xuiadne
I
I
I
I
I
,~
?I~ep ?aBadz
~
~
,~
od ~~nS~Xa
I
I
I
I
I
-
"~
z(HO) sf[
-
~~ H
,N
od ~~na~xa
I
I
I
I
I
~ m
~
i~nN %~ I
I
I
I
-
~ I
~
~ p
q~~a~xa
,
~
--
o.
-
-
--
que~nuaadns
I
I
I
+
~-
~
I
~i
~
~d
~
-
~
~
~~ ~
od
aa
a
I
I
I
I
I
I
~
~
~
(HO)'sfi
--
_
-
-- --
-
---
'N
od ~~eagxa
I
I
I
I
I
I
--
~
`~
iOgN %~i
I
I
~ ---
I
----
I ~
7
I I
~~res~xa
-
-
~
-
i
~
quo~~uaadns
I
I
I
I
I
I
~
a
l
~ ~
od ~~[~s~
a
I
I I
I
~ I
i I
I
m~
~
~
z(HO) sfI
I
I
I I
I
I
~ ~ ~ i.
>N
_ _ od ~~us~xa _
_
__-
~ ~, ~
~
iDsh %9i
__ __
I
-_ _
I
I
~
I
I
~ ~',~
g7i'9S~Xa
_ I
~ue~~euaadns
I
I
I
I
I
I
-
_-
zipep ?aeadz
_
_
I
od ~~rea~xa
I
I I
I
I
I
I
I
~
>
od ~xrea~xa
I
I
I
I
I
j, m
~
i~~N %9i
I
NI
I
I
~-
~- ~ H
a a
~~sa~xa
_~
_ .--
s
_
~u~~reuaadns
I i
I
I i I
-~
~
-FI
sutipasg
-f-
-~
~
-}-
~-
~-
-~
I
+ (
+
~
I +
~
~
~
~
z
~
`C
~~
~
~
~ ~
~~
~ ~
~>~
~
~
~
~
o~
ti
o a
o G
~
u
as
~
n.a
:w n,
x
~
'
q
~
~
n
m
~
I
~
~
~
I
_O
~
"
~.
~'
P.
a~
C.
?'.~'
y
~.
?S1'
y
4
F+
Spy
F
fy
C3
Cli
~
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
vest hlubsi analysu. Pri dalsim zpracovani podle Kruegera a Heidelbergera (1951)
jsme zjistily, ze po vyvolani fenolovym reagens dava zabarveni v mezich chyby
metody. Dalsi reprodukce se stejnym vysledkem se nam nezdarila, naopak i pri-
pravky ziskane ostatnimi postupy byly ve vsech pripadech precipitacne i aglutinacne
negativni, pokud jsme pouzily y-globulinu normalniho sera a polysacharidu pneumo-
koka III. U kontrolnich pripravku, ziskanych po zpracovani srazeniny vytvorene
z antipneumokokoveho y-globulinu (ziskaneho z antipneumokokoveho sera titru
1:32 az 64) a polysacharidu pneumokoka III, byly testy slabe positivni.
Jediny positivni vysledek s polysacharidem pneumokoka III, ziskany v serif po-
kusu, nepovazujeme za prukazny s hlediska specificke reakce protilatky. Je pravde-
podobne, ze molekuly jak y-globulinu, tak polysacharidu behem 14 dnu pii 57 ?C
se pozmeni tim zpusobem, ze dochazi pTi dalsim dodani eerstveho roztoku poly-
sacharidu k vypadavani jedne nebo druhe slozky, aniz by se tvoril specificky preci-
pitat. Je take mozne, ze po pridani cerstveho roztoku polysacharidu k roztoku
obsahujicimu globulin normalniho sera a eastec~ne jeste puvodni polysacharid, maze,
dojit k tvorbe komplexu y-globulinu a polysacharidu mechanickym zpusobem, aniz
doslo k stejnym strukturnim vztahum, k jakym dochazi pri tvorbe protilatky po
vpraveni antigenu zivoeichu.
Ze svych vysledku usuzujeme, ze za danych laboratornich podminek nelze ziskat
bilkovinu pozmenenou tak, aby mela charakter protilatky.
Pokusily jsme se o overeni tvorby protilatek z y-globulinu normalniho sera v pri-
tomnosti antigenu in vitro inkubaci smesi pri 57 ?C po dobu ctrnacti dnu. Reakci
antigenu s protilatkou jsme vyhodnocovaly serologicky a polarograficky. Zjistily
jsme, ze za danych podminek pokusu nedochazi k specificke zmene y-globulinu
vlivem antigenu.
La technickou spolupraci dbkuji H. Kristofove.
Bacon, D. K.: Preparation of synthetic immune serum and nature of immunity. Arch. Inter. Med. 72:581,
1943.
Cohn, E. J., Luetscher, J. A. Jr., Oncley, J. L., Armstrong, S. H. Jr., Davis, B. D.: Preparation and
properties of serum and plasma proteins. III. Size and charge of proteins separating upon equilibration
across membranes with ethanol-water mixtures of controlled pH, ionic strength and temperature. J. Am.
Chem. Soc. 62:3396, 1940.
Heidelberger, M., Kendall, F. E., Seherp, H. W.: The specific polysaeharides of types I, 77 and III Pneu-
mococcus. Arevision of methods and data. J. Exp. Med. 64:559, 1936.
Horej~i, J., Smetana, R.: O vlivu rivanolu na plasmaticke bilkoviny. Chem. listy 48:758, 1954.
Kabat, E. A., Mayer, M. M., Heidelberger, M.: Experimental immunochemistry. Srringfield 1948.
Kauffmann, F., Bjorneboe, M., Vammen, B.: fiber die Heratellung and Bewertung von Kaninchen-Pneu-
mokokken-Seren. Zsehr. Hyg. Infekt. 121:36, 1938.
Krueger, R. C., Heidelberger, M.: The microestimation of antibodies with one milliliter samples of anti-
sera of low antibody content. J. Lab. Clin. Med. 38:157, 1951.
Kazin, A M., Nevreva, N. A.: K voprosu obrazovanija antitel in vitro. Biochimija 12:49, 1947.
Pauling, L., Campbell, D. H.: The manujaeture of antibodies in vitro. J. Exp. Med. 76:21, 211, 1942.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
tt sonpocy onblTOB o6paaoBaxHSi aHTKTen in vitro
M. 1'py6eauoea
PealoMe
MbI CJ~eJIaJIx NONbITKy NpOBepxTb O6paa0BaHNe aHTNTeJI x3 y-PJIOhyJIxHa HOpMa7IbHO~i CbIBOpOTKIi
B xpxCyTCTBxx aHTNreHa In VlfrO, NyTeM J{ByXHeJ;eJIbHO$I xHKyhaI~Nx aTO1~ CMeCx Npx $~ ? C.
MbI NpOxaBOJ;NJIx ceponorx~iecxylo x No~IHporpa~Ix~ecxylo OI[eHKy peaKl~xN aHTNreHa C aHTx--
TC.IIOM x V~1eJ~NJIxCb, tiTO Npx J~aHHbIX yCJIOBxHX ONbITa CxeI[x(~N9eCKOe N3MCHQHNe Y-PJIO~yJIxHa
NOJ( BSIxflHNCM 8HTffi`eHa HC OCyIIIeCTBJIHeTCH,
Notes on Experiments on the Formation of Antibodies in vitro
M. Hrube~ova
Summary
An attempt was made to verify the formation of antibodies from the gamma globulin of normal.
serum in the presence of an antigen in vitro, by incubating the mixture at 57? C for 14 days. The reaction
of the antigen with the antibody was evaluated serologically and polarographically. It was found that
under given experimental conditions no specific change took place in the gamma globulin as a result
of the action of the antigen.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
L~eskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
roc~r-dk 2. (1957) - 5. 1
Vyznam stafylokokoveho Fe2+ > Ca2+ > Mg2+. Jednomocne ionty Na+ a K+
nemely vliv. V koncentraci 1.10-3 M pusobi inaktiva~n~ pouze Zn2+ a caste~n~ Fe 2 {-
Komplexon III vyznaL~ne snizoval aktivitu proteasy.
H2O -5 -4 -3 -2
No K Co My H2 0 DNP
Obr. 3. Vliv Mg2+ na rust a tvorbu proteasy. Obr. 4. Vliv iontu na tvorbu proteasy v deatilo-
Osa x: log koncentrace iontu, osa y: I - su- vane vod~. Aktivita (osa y) v a .10_3 mekv. tyro-
sina v mg~l ml, II - aktivita v a .10_3 mekv. sinu~l mg susiny. erne sloupce: aktivita vbun-
tyrosinuTna 1 mg susiny. kach;~bile sloupce: aktivita ve svrchni tekutinis.
Pii studiu stabilisacniho vlivu
iontu jsme roztok enzymu s ionty
uchovavali 24 hod. pri 30 ?C pod
oluolem. Aktivitu v tabulce 2 vy-
jadrujeme v procentech puvodni
aktivity. Enzymy byly silne inakti-
vovany Zn2+ a Fe 2 ~ a velmi
vyzna~ne stabilisovany Ca2+. Ostat-
ni zkou~ene ionty byly bez vlivu.
Pro sledovani vlivu iontu na
produkci proteasy jsme volili kom-
binaci dlouhodobych ;(petidennich)
a kratkodobych (dvaceti~tyrhodino-
vych) pokusu. Vysledky z dlouho-
dobych pokusu (obr. 1, 2 a 3) jsou
vyjadreny v maximalni aktivite. (do-
sazene vzdy 5. den), vztazene na 1 mg
Obr. 6. Vliv Mg2+ na tvorbu proteasy v pi?i-
tomnosti K ~ . Puda WB, konc. K-f- 1.10-2 M.
Obsah Mg2+: I - stopy piitomne v peptonu
a glukose, II - 1.10-2 M, III 2.10-2 M.
Osa x: dny kultivace, osa y: dolni cast - mg
bilkovin/10 ml, horni cast -: - aktivita
v a . 10-3 mekv. tyrosinu/1 ml.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
maximalni susiny (dvoudenni kultura). Hodnoty aktivity jsou sonctem aktivity
ve svrchni tekutine s aktivitou v bunkach.
Vysledky mohou mit pouze orientacni charakter, protoze behem pokusu docha-
zelo k znacne inaktivaci proteasy. Ze studovanych iontu melt' nejvyznacnejsi vliv
draselne ionty, ktere zvysovaly jak narust kultury (susina), tak i tvorbu proteasy,
a to v koncentracich, kdy bylo uz dosazeno maximalni susiny a jeji mnozstvi se dale
nezvysovalo. Ionty Zn2= a Fee- neovlivnily tvorbu enzvmu v koncentracich pod
1.10--3 M. Ve vyssich koncentracich enzym inaktivovaly.
K Na My H2O
Obr. 5. Vliv iontu na tvorbu proteasy v pritom-
nosti zivin. Aktivita (osa y), vyjadren~
v a .10_3 mekv. tyrosinu~l mg susiny,
je souctem aktivity v bunktich
i svrchni tekutinA.
Obr. 7. Vliv K ~- na kratkodobou tvorbu protea-
sy vpritomnosti peptone a poptonu s ghikosou.
P = pepton, G = glukosa, K = K+ ionty. Akti-
vita (oea y), vyjadren~ v a. 10-3 mekv. tvrosi-
nu~l mg su5in,y, je souctem aktivity v bmikach
i svrchni tekutinc~.
Tyto dlouhodobe pokusy jsme dophiili kratkodobymi, v nichz jsme sledovali
ovlivneni produkce proteasy jednak pri inkubaci v destilovane vode (obr. 4), jednak
v pritomnosti zivin (obr. 5). Koncentrace iontu v techto pokusech byla 5.10-2 M.
Vysledky uvadime v prirustku aktivity vztazenem na 1 mg susiny. Yri produkci
v destilovane vode (obr. 4) byl irbytek susiny ve vsech pripadech stejny, produkce
proteasy byla vsak prod kontrole stimulovana ionty Na+ a K-i- priblizne o 100 %.
Ucinek vapnikovych iontu je mozno vysvetlit jejich stabilisacnim przsobenim,
horecnate ionty nemely vliv. V pritomnosti zivin stimulovaly ze zkousenych iontu
produkci proteasy pouze draslikove ionty, ktere zvysily obsah enzvmu prod kon-
trole ovice nez 100 %. Horecnate ionty v techto kratkodobych pokusech uezvysily
produkci enzvmu. V pritomnosti K- zvysuji vsak tvorbu enzyme naprosto zretelne
(obr. 6).
Za vsech techto pokusu je zrejme, ze nejhlubsi vliv na rust i tvorbu proteasy
aktinomycetou maji draselne ionty, ktere zvysovaly jak rust, tak i produkci enzyme.
Je znamo, ze K+ velmi vyznamne zasahuje do metabolismu cukru tim, ze stimuluje
cast pochodu spojenych s aerobni glykolysou (Ashford a Dixon 1935, Farmer a Jones
194-x, Buchanan a sp. 1949, Hastings a sp. 1952, Rothstein a Demis 1953). Zjistovali
jsme proto ve svych pokusech (obr. i), zda draselne ionty zasahuji a usmerriuji
specificky primo proteosyntesu, nebo zda pusobi neprimo pies metabolismus glu-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
kosy. Inkubovali jsme proto mycel Streptomyces griseus jednak ve smesi glukosy
a peptonu, jednak pouze v roztoku peptonu, vzdy paralelne bez nebo s chloridem
draselnym v koncentraci 5 . 10-2 M. Pouze v piitomnosti glukosy stimulovaly dra-
selne ionty vyznamne tvorbu proteasy.
Diskuse
Tvorba proteasy grampositivnimi i gramnegativnimi mikroorganismy je stimu-
lovana ionty, pTedevsim Ca2+ a Mg z+, u Bacillus subtilis Mn2 ~- (Merill a Clark 1928,
Haines 1931, Stockton a Wyss 1946). rTeinek vapniku (Gorini a Crevier 1951) spo-
L~iva vsak spice ve stabilisaci enzymu nez ve zvyseni jeho produkce. V nasich vlast-
nich pokusech melt' samotne ionty Mg2+ slaby nebo nemely stimulujici ileinek na
tvorbu proteasy aktinomycetou Streptomyces griseus, v pTitomnosti K+ vsak pro-
dukci enzymu podstatne zvysily. Velmi silny vliv na rust kultury i na tvorbu pro-
teasy mgly ionty drasliku. Jejich stimulujici ueinek na mnozstvi susiny se pro-
jevil vkoncentraci podstatne nizsi nez jejich liL~inek na tvorbu enzymu.
O pusobeni draselnych iontu na metabolismus je velmi mnoho udaju, namnoze spolu nesouvis}c}c}i
nebo doeela protichudnych. K+ je nezbytnym biogenn}m prvkem i pro Streptomyces griseua (Acker
a Lechevalier 1954). Svym pusobenim zasahuje prakticky do v~ech metabolickych dgju. Ovlivnuje
asimilaci aminokyselin a proteosyntesu (Cannon a sp. 1952, Frost a Sandy 1953, Davies a sp. 1953),
fixaci vzdusneho duaiku (Fedorov 1950) i tvorbu purinu (Friedman a Fox 1954). Jeho nedoatatek
pusobi morfologicke zmLny v jadernem apar~,tg (Fink 1950). Primarn} ueinek drasliku apoL~iv~ v~ak
pravdgpodobng v ovlivngn} metaboliamu cukru (Farmer a Jonea 1942, Barinova 1948, Hofmann a Scheck
1950, Sen a Sankhala 1953). K+ proniku do bun5k mikroorganiamu pouze v pi?itomnoati hexosy na
rozdil od Na+ (Leibowitz a Kupermintz 1942, Cowie a ap. 1949) a je v bunk~ch vi#z~n pravdgpodobn~
jako aul hexosofoafatu (Roberts a ap. 1949). Je aktiv~torem foaforylacn}ch enzymu (Boyer a ap. 1942,
Bergmann a ap. 1954), podminuje tvorbu metafoafatu v kvasinkach (Schmidt a ap. 1949) a je nezbytny
pro synteau glutathionu z y-glutamylcyateinu a glycinu, spojenou a pienosem ~P z ATP (Snoke a ap.
1953).
I nase pokusy s vlivem glukosy a K ` v pritomnosti peptonu a glukosy na tvorbu
proteasy svedL~i pro koncepci, ze ueinek drasliku na proteosyntesu je spojen s ovliv-
nenim metaboliamu cukru. Draselne ionty zvysovaly produkci enzymu prakticky
pouze v pritomnosti glukosy (obr. 7). Na podkladg pokusu, v nichz byl sledovan
vliv iontu na tvorbu proteasy bez pTitomnosti zivin v prostredi (obr. 4), je vsak
mozno soudit, ze tento mechanismus nemusi byt jediny. Protoze v tomto piipade
stimuloval produkci enzymu i Na+, kdezto Mg2+- a pravdepodobne i Ca2+ ji ne-
ovlivnily, zda se nam mozne, ze se zde pusobeni iontu projevilo pTedevsim ovlivnenim
permeability bunek. Svedei pro to jev, ze v techto pokusech dodo (pTedevsim vlivem
Na ~) k zyysene sekreci enzymu do prostiedi. Snad zvysena difuse enzymu z bunek
zpusobila pokles jeho hladiny v buukach a tim nepTimo umoznila jeho dalsi syntesu.
Sauhrn
Sledovali jsme vliv ruznych iontu na rust i tvorbu proteasy aktinomycetou Strepto-
myces griseus v dlouhodobych i kratkodobych pokusech.
Narust kultury, zjisEovany mnozstvim susiny, i produkce enzymu jsou vyznamne
stimulovany ionty K `` . Koncentrace K+, nutna pro zvyseni susiny, je nizsi nez
koncentrace, nutna k ovlivngni tvorby proteasy.
Uginek draselnych iontu spoeiya pravdepodobne v ovlivngni metaboliamu cukru,
protoze jejich pusobeni je podmineno pritomnosti glukosy, vedle zdroje amino-
kyselin. V podminkach kratkodobe produkce enzymu bez pTitomnosti externich
zivin zvysuje tvorbu proteasy vedle K+ i Na+. Uginek obou iontu souvisi Snad
v tomto pripadg s ovlivnenim permeability.
Za technickou spolupr~ci d~kuji O. Civinove.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Ac]:er, R. F., Leehevalier, H.: Sonte nutritional requimements of Streptomyees griseus for growth and cancti-
cidin production. Appl. Microbiol. 2 : 157, 1954.
Ashford, C. A., Dixon, K. C.: The effect of potassium on the glucolysis of brain tissue with reference to the
Pasteur effect. Biochem. J. 29:157, 1935.
Barinova, S. A.: Vlijanije kalija i magnija na razvitije I~hizopus nigricans i na jevo sposobnost' k kisloto-
obrazovaniju. Mikrobiologija 17:10, 1948.
Bergmann, E. D., Littauer, U. Z., Voleani, B. C.: Formation of d-3-phosphoglyeeric acid from pentos~es
by Escherichia coli. Biochem. J. 56:174, 1954.
Boyer, P. D., Lardy, H. H., Phillips, P. H.: The role of potassium in muscle phosphoryiations. J. Biol.
Chem. 146:673, 1942.
Buchanan, J. M., Hastings, A. B., Nesbett, F. B.: The effect of the ionic environment on the synthesis of
glycogen from glucose in rat liver slices. J. Biol. Chem. 180:435, 1949.
Cannon, P. R., Frazier, L. E., Hughes, R. H.: Inflaence of potassium on. tissue protein synthesis. Meta-
bolism 1:49, 1952. C. A. 46:8216 g.
Cowie, D. B., Roberts, R. B., Roberts, J. Z.: Potassium metabolism in Escherichia coli. I. Permeabilit?~
to sodium and potassium ions. J. Cell. Comp. Physiol. 34:243, 1944).
Davies, R., Folkes, J. P., Gale, E. F., Bigger, L. C.: Assimilation of amino acids by microorganisms.
XVI. Chanyes in sodium and potassium accompanying the accumulation of glutamie acid or lys~:ne
by bacteria and yeast. Biochem. J. 54:430, 1953.
Farmer, S. N., Jones, D. A.: Influence of potassium on sugar metabolism. Nature, 150:768, 194`?.
Fedorov, M. V.: Vlijanije otdel'nych pitatel'nych elementov na fiksaciju azota atmosfery azotobaktero~rz.
DAN SSSR 72:157, 1950.
Fink, H.: Experimental investigations on the effect of a nutrient salt deficiency on mitosis in the root tips of
Vicia. faba. Chromosome 3:510, 1950.
Foster, J. W., Heiligman, F.: Mineral deficiences in complex organic media as limiting factors in the sporu-
lation of aerobic bacilli. J. Beset. b7, 613, 1949.
Friedman, S., Fox, Ch. L., Jr.: The relatio~a of potassium to metabolism and purine synthesis in Esche-
richia coll. J. Bact. 68:186, 1954.
Frost, D. V., Sandy, H. R.: Effect of mineral deficiences on amino acid utilization. Critical role of po-
tassium and phosphorus. Proc. Soc. Exp. Biol. Med. 83:102, 1953.
Gorini, L., Crevier, M.: Le eomportement de Za proteinase endoeellulaire de Micrococcus lysodeikticus au.
cours de la lyre de cet organisme par lysozyme. Bioehim. Biophys. Acta 7:291, 1951.
Haines, R. B.: The formation of bacterial proteases, especially in synthetic media. Bioehem. J. 25:1851,
1931.
Hastings, A. B., Feng, Ch. T., Nesbett, F. B., Sinex, F. M.: Carbohydrate metabolism in rat liver slices.
L The effect of cations in the media. J. Biol. Chem. 194:69, 1952.
Hoffmann, E., Scheck, H.: fiber den Einfluss des Kalium-Ions auf Bildung and Aktivitkt der Fermente
bei Hefen and Sehimmelpilzen. Biochem. Ztschr. 321:98, 1950.
Chaloupka, J.: Proteolyticke enzymy aktinornyeety Streptomyees griseus. II. Vliv povahy a koncenGrace
dusiku na sekreci proteasy. ~s. mikrobiol. 1 : 32, 1956. -III. Kratkodobu produkce enzyme. ~s. mikro-
biologie 1 :241, 1956.
Leibowitz, J., Kupermintz, N.: Potassium in bacterial fermentation. Nature 150:233, 1942.
Merill, A. T., Clark, M. W.: Some condition affecting the production of gelatinase by Proteus bacteria. J.
Bact. 15:267, 1928.
Roberts, R. B., Roberts, I. Z., Cowie, D. B.: Potassium metabolism. in Escherichia coli. Il. 161etubolism
in the presence of carbohydrates and their rnetabolic derivates. J. Cell. Comp. Physiol. 34:259, 1949.
Rothstein, A., Deir~is, C.: The relation of the cell surface to metabolism. The stimulation of fermentation by
extracellular potassium. Arch. Bioehem. Biophys. 44:18, 1953.
Sen, H. D., Sankhala, R. H.: Citric acid production of Aspergillus (emeritus. Intern. Sugar. J. 55:273,
1953.
Schmidt, G., Hecht, L., Thannhauser, S. J.: Effect of potassium ions on tlae absorption of orthophosphate
and the formation of metaphosphate by bakers' yeast. J. Biol. Chem. 178:733, 1949.
Snoke, J. E., Yana.ri, S., Bloch, K.: Synthesis of glutathione from y-glutam.ylcystein. J. Biol. Chem. 201 :
573, 1953.
Stockton, J. R., Wyss, A.: Proteinase production by Bacillus subtilis. J. Batt. 52 : 22i, 1946.
Waksman, S. A.: 1'he aetinomycetes. Waltham 1950.
Webb, M.: Influence of magnesium on cell division. L Growth of Clostridium welchii in complex rnedia
deficient in magnesium.. J. Gen. Microbiol. 2 : 275, 1948. - 17. The effect of magnesium ova growth a~ad
cell division of various bacterial species in complex media. J. Gen. Microbiol. 3 : 410, 1949.
Webb, M.: Effect of magnesium on cellular division in bacteria. Science 118:607, ]953.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
IIpoTeonxTi3gecxr3e sxar3M>>r axT>~xoMxReTa Streptomyces griseus. IV.
B~mxxxe xoxcB xa o6paaosaxxe axanMa
IO. Xanoynha
PeaioMe
C noMOxlbio A.nnTenbxbrx x xpaTHOCpoYxbtx onbiTOS MbI xccneuosanx B.nxxxxe paa~nnvxbix HoxoB
xa pocT x o6paaosaxxe npoTeaabi y nyYxcTOro rpx6Ka Streptomyces griseus. HapacTaxxe KyJIb-
Typb~, BbIpax{aioB{eeCH B KOJIxYeCTBe CyX0r0 BexIeCTBa, x IIpOAyHijxH aH3YIMOB 3aMCTHO CTHMyJIi1-
pyIOTCH nOHaMH 1{+'. 1{OHL~eHTpaI~HH K+, HEO6XOJ~nMa,H ASH yBesHVeHnH HOnHHeCTBa CyXOrO
BeII~eCTBa, 6biBaeT Hxx{e, 9eM MYIHI3Ma7lbxax KOxI~eHTpagHx, BatHxion;aH Ha O6p$3OBaHne npOTea3br.
~el%ICTBxe HOHOB HaJIHH 3aKJIIOYaeTCFi, BepO HTHO, B xX BSIxxHxH Ha M0Ta6OJIIdaM CaXapOB, TaK K8K
i4X a(~1(~e HTHBHOCTb 3aBxCHT, KpOMe xCTO`~HHKa aMI3HOHHCJ10T, H OT npHCyTCTBHH rJIIOKOabi, B yCJIO-
BxxX Hp aT HOCpoYHOIJi npoi{yxgnx axaHMa 6ea xsxecexxH nHTaTeJIbHbIX BeII;eCTB yCHJIeHxe
O6pa3OBaHxn xpOTeaabI CTxMyJILIp yeTCH Hap Hj{y C~+ H xOHaMx Na+. ~e$YCTBne H TOX, H J{p yrnX
IipHOB CBxaaHO, BepOxTHO, B ATOM CJIyYae C I3X BJIHHHxeM Ha npOHxi[aeMOCTb,
Proteolytic Enzymes of the Actinomyces Streptomyces griseus. IV.
The Influence of Ions on the Formation of Enzyme
J. Chaloupka
Summary
A study was made of the influence of various ions on the growth and formation of protease by the
actinomyces Streptomyces griseus, in long- and short-term experiments. Growth of the culture, ascer-
tained by the amount of dry substance, and production of the enzyme were stimulated significantly
by K+ ions. The concentration of K+ required for increasing the amount of dry matter is lower than the
concentration required for influencing the formation of protease. The effect of potassium ions probably
consists in influencing metabolism of the sugars, because their effectiveness depends on the presence
of glucose in addition to a source of amino acids. Under conditions of short-term production of the en-
zyme, without the presence of external nutrients, the formation of protease is increased by Na+ as well
as by K~'. In this case the effect of these two ions is possibly related to the influencing of permeability.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
L~eskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
roc~nik 2. (1957) - c. 1
Nove zpusoby biosyntetickE; vyroby antibiotik. I.
Biosyntesa chlortetracyklinu bez dodrzeni aseptickych podminek
EDUARD B~LfK, MILO~` HEROLD a JIftf DOSKOL~IL
Vyzkumny ustav antibiotik, Roztoky u Prahy
Jak uvadi veskera dostupna literatura, je jednou z hlavnich podminek dobreho
prubehu produkce antibiotik sterilita pudy pied oekovanim a dokonala ochrana
kultury pied cizi mikroflorou behem kultivace (Beesch a Schull 1955).
Duvody pro tento pozadavek jsou jasne pri vyrobe penicilinu, kde jakakoliv
kontaminace hluboce pozmeni metabolismus produkujici kultury, snizi jeji rtiist-
a narusi prubeh tvorby penicilinu (Silcox a Lee 1948, Lee 1949). Zvlaste, rozmnozi-li
se behem fermentace gramnegativni bakterie, produkujici penicilinasu (Rothe 1950,
Pollock 1952, Hagihara 1950), je vytezek penicilinu velmi snizen. Proto byly konany
pokusy, jak pri vyrobe penicilinu omezit nebezpeei kontaminace. Knight a Frazier
(1945) zjistili, ze formol nebo kyselina borita chrani cistotu kultury a pri tom nepu-
sobi nepriznive na produkeni mikroorganismus. Fernandez (1953) se pokusil omezit.
rozmnozovani cizich mikroorganismu pri fermentaci penicilinu v laboratornim
meritku pomoci ruznych antiseptik, pri eemz se nejlepe osvedeil toluen. V technicke
praxi vsak nedosly tyto zpusoby uplatneni. Pri fermentaci antibiotik se sirokym
spektrem iicinnosti neni kontaminace tak nebezpecna, nebot koncentrace antibiotika,
obsazeneho jiz v inokulu, chrani od pocatku fermentaeni pudu pied cizi mikroflorou,
nebo alespon nedovoli jeji podstatne pomnozeni ve fermentacni pude. Specificke
enzymy, ktere by rozkladaly antibiotika se sirokym spektrem, podobne jako penici-
linasa inaktivuje penicilin, nebyly dosud popsany. Literatura vsak uvadi, ze i pi~i
vyrobe antibiotik se sirokym spektrem ueinnosti je nutno prime dodrzovat podminky
asepticke prate (Van Dyck a de Somer 1952, amer. pat. 2,609.329, 2,516.080,.
2,653.899).
Vzali jsme si proto za ukol pokusne overit nutnost tohoto pozadavku tim, ze
systematicky studujeme produkci jednotlivych antibiotik bez dodrzeni podminek
prime asepse. V tomto sdeleni referujeme o laboratornich pokusech fermentace
chlortetracyklinu.
1bZaterical a metody
:Ilikroorgartism;y. Pracovali jsme s kmenem Streptomyees aureofaeieras Bg. K zam~rnym infekcim jsme
pouzili cistych kultur bakterii Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Bacillus subtilis, kvasinek Rhodoto-
rula gracilis, Sacclaaromyces fragilis, Saccharomyces cerevisiae R XII, Torulopsis utilis var. maior, Torul-
opsis utilis var. thermophila, Hdnsenula anomala, Candida arborea, Candida tropicalis a plisni Oidium
lactis. Dale jsme pouzili piirozene smSsi mikroorganismu, nachazejicich se v zemin~ a vltavske vod~_
Kultivacni metody. Produkcni kmen S. aureofaciens Bg jsme uchovavali v piskovych konservach
pii ~-5 ?C. Sporove inokulum jsme pi?ipravovali kultivaci pri 2S ?C po 10 dnu na nami sestavene sporu-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
labni pudg tohoto slo'~eni: sacharosa 0,3 %, dextrin 1,5 %, mobovina 0,01 %, NaQI 0,05 %, K2HPOs
0,05 %, MgSO4 . 7 H2O 0,05 %, Pepton Medics 0,5 %, masovy extrakt Difco 0,1 %, FeSO4 . 7 H=O
0,001 % a agar Difco 3 %. Puda byla rozdglena do zkumavek, sterilov~na 40 minut pri 116 ?C a po ateri-
laci ze~ikmena; pH tgto pudy se pohybovalo v rozmezi 6,9 a'~ 7,1. Jednou mgaidng jsme naoL~kovali
z piakove konservy sporulaL~ni pudu a kultivovali jsme po dobu 10 dnu pii teplotg 28-29 ?C. Vyspo-
rulovang kultury jsme uchovg,vali v lednici pii +5 ?C a pou'~ivali jsme jich k pokusum po dobu jednoho
mgaice. K piipravg vegetativniho inokula, podobng jako k vlastni kultivaci jsme pouEili pudy podle
Van Dycka a De Somers (1952), jejf~c slo~eni jsme pongkud pozmgnili: sacharosa 3 %, sojov~ mouka 2 %,
NaC10,5 %, CaC03 0,4 %, (NH4)2504 0,2 %, melasa 0,2 %, kukuiigny v j~luh (50 % suginy) 0,4 a'~ O,b %;
pH pudy jsme upravovali 20 % H2SO4 na 5,7 a~ 5,8. Pudu jsme rozlili po 80 ml do 500 ml varnych bangk
a aterilovali 40 minut pii 120 ?C. Po sterilaci se pH pudy pohybovalo v rozmezi 6,6 aE 6,8. VyjimeL~ng
jsme pou~iili 120 ml pudy v pokusech, v nich~C jsme ovgiovali vliv pi?enoau kyaliku.
Fermentace jsme prov~dgli na reciprokgm trepacim stroji (97-99 kyvu/min., rozkmit 92-98 mm),
pri teplotg 28-29 ?C.
Vegetativni inokulum kmene S. aureofaciena Bg jsme ziskali pienesenim kligky spor ze sporulagniho
agaru do fermentagni pudy v bance a 24hodinovou kultivaci na reciprokgm tiepacim stroji. Vegetativni
inokulum obsahovalo piibli'~ng 200 E.i.g~ml chlortetracyklinu. ~ivnou pudu pro produkci chlortetra-
cyklinu jsme ogkovali 5 % vegetativniho inokula a fermentovali 3-4 dny.
Kontaminujici mikroorganiamy S. aureus, B. aubtilia a E. coli jsme kultivovali v tekutych bujonech
24 hodiny pi?i teplotg 37 ?C, kvasinky v sladinovg tekutg pudg rovng'~ 24 hodiny, ale pii teplotg 28 ?C.
Analytick~ metody. Chlortetracyklin (CTC) v produkgnich pud~ch jsme atanovili spektrofotometricky
podle Levina a sp. (1949) z celgho obsahu pudy v bance po piedchozim okyselenf kyselinou gEavelovou
na pH 2.
Pi?enos kysliku v pudg jsme mgiili siiigitanovou metodou podle Coopra a Fernetroma (cit. Finn 1954)
a Vondr~gkove (1957).
Hodnoty pH pod jsme mgiili na elektronkovgm pH-metro znacky Metra.
Vyhodnocovani pokusu. U ka~idgho pokusu jsme zalo~iili 6 bangk. Obsah chlortetracyklinu byl stanoven
ve fermentagnich ptixd~ch 3. a 4. den kultivace. Vysledky pokusu jsou prumgry tii kultivaci, kterg mgly
nejvyg~i produkce antibiotika.
Vysledky
Kontrolni pokusy jsme provedli obvyklym zpusobem za dodrzeni aseptickych
podminek. Sterilni pudg v bankach byla o~kovana za dodrzeni vsech obvyklych
pozadavku asepse a banky pri fermentaci byly uzavieny vatovou zatkou. V techto
kontrolnich seriich jsme dosahovali produkci chlortetracyklinu 1000-1500 ,ug/ml,
coz byla tehdy normalni produkce kmene S. aureofaciens Bg. na pudgy uvedeneho
slozeni.
Z
usob fermentace
1. pokus 2. pokus Prumgr
Procento kontroly
p
N.g CTC/ml
Uzavrene banky
1305 ~
1352
1328
~ 100,0
Oteviene banky
1212
1460
1336
- 100,6
Fermentace bez ochrany proti vzduane kontaminaci jsme provad~li tak, ze pods
byla sterilovana a o~kovana jako v kontrolnich pokusech, ale banky nebyly uzavieny
vatovou zatkou, nybrz byly ponechany oteviene po celou dobu fermentace. V otevre-
nych bankach jsme dosahovali stejnych produkci jako v bankach kontrolnich, jak
je patrno z tabulky 1. B~znymi zkouskami na kontaminaci, t. j. pTeo~kovanim pudy
do bujonu a na krevni agar, nebyla behem fermentace v otevrenych bankach pro-
kazana pritomnost cizich mikroorganismu.
Dalsimi pokusy bylo zjist~no, ze ani v nekolika po sobe jdoucich fermenta~nich
pi?evodech, kultivovanych vesmes v otevrenych bankach, nedojde ke zTetelne
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
kontaminaci a ke snizeni produkce chlortetracyklinu (tab. 2). Pudu jsme ockovali
vzdy 5 ?~, suspense 24 hodiny stare kultury z predchozi kultivace a banky jsme
inkubovali otevrene. Ockovali jsme prelitim suspense do cerstve pudy bez dodro-
vani asepse.
Tab. 1. Fermentace v uzavrenych s. oteveenych bankach ve ctyrech za sebou ntisledujicich kultivacich
UzavTene baixky
(prumer 2 pokusii) i
~tg CTCjml ~
Otevi?ene banky
(prumisr 2 pokusu)
~g CTC~ml
~
P
rocen
tu ko
1328 I
1339
100,8
1244
.1063
8:i,fi
1094
1099
100,2
1267
1218 !
96,1
ug CTC~ml
Kontrolni pokus
Kontaminace
3 X 0,5 ml suspense
bakterii
Jak ukazuji pokusy o stanoveni rychlosti prenosu kysliku (Vondrackova 1957),
dosahuje se v otevrenych bankach lepsiho provzdusneni nez v bankach zavrenych
vatovymi zatkami. Tonto vliv se projevil pri fermentaci se 120 ml pudy v bance
misto obvyklych SO ml, kdy v uzavrenych bankach byla vlivem nedostatecneho
provzdusneni vetsiho objemu pudy produkce silne snizena, kdezto v otevrenych
bankach byla normalni (tab. 3).
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
V dalsich pokusech jsme fermentovali na pude jen casteene sterilovane, a to
zahratim pudy v otevrene nadobe na 100 ?C po dobu 40 minut. Jak je patrno
z tabulky 4, neni pro produkci chlortetracyklinu nutna sterilace za zvyseneho tlaku
a postaei, omezime-li masivni kontaminaci kultury vegetativnimi formami mikrobtil,
pritomnych v surovinach, zahratim pudy na 100 ?C.
Kdyz jsme zjistili, ze je mozna produkce chlortetracyklinu bez dodrzeni piisnych
aseptickych podminek, prikroc~ili jsme v dalsich pokusech k fermentacim tohoto anti-
biotika v produkc~nich pudach, ktere byly zamerne kontaminovany ihned po naoL~ko-
vani produkeniho kmene kulturami bakterii a kvasinek nebo zeminou a riL~ni vodou.
Pudu (80 ml sterilovane pudy v bance) jsme po inokulaci kontaminovali 0,5 ml
suspense bakterii nebo kvasinek. V jinych pokusech jsme pridavali 0,25 g zeminy
nebo 1 ml vltavske vody (200.000 zarodku v ml). Kontaminovane kultury jsme pak
fermentovali v bankach uzavrenych vatovou zatkou, takze dalsi kontaminace ze
vzduchu byla vyloueena.
Kontaminujici mikroorganismus
Prumgr 2 pokusu I
~,g CTC/ml
procento kontroly
Kontrolni pokus
1338
100,0
Rhodotoracla gracilia
1354
101,2
Sacharomycea fragilia
1240
92,7
Saeharomycea eereviaiae R XII
1317
98,3
Torulopsis utilia var. maior
794
59>4
Torulopaia utilia var. thermophila
840
62,8
Hanaenula anomala
1302
97,4
Candida arborea
1360
101,7
Candida tropicalis
1302
97,4
Oidium lactic
1317
98,3
Fermentace v bank~ch
1. pokus
2. pokus
PrumSr
Procento kontroly
N,g CTC~ml
Kontrolni pokus
1309 I
1368
1338
100,0
Kontaminace
0,25 g zeminy
1260
1505
1382
103,2
Kontaminace
1 ml iibni vody
1234
1525
1379
103,0
Zjistili jsme, ze v kultivacich infikovanych smesi bakterii nebyla produkce
chlortetracyklinu snizena oproti kontrole (tab. 5). Do 24. hodiny fermentace byly
v infikovane pude prokazany mikroskopicky pouze bakterie E. coli, zatim co
B. subtilis i S. aureus byly potlaceny velmi rychle, takze od 30. hodiny nebylo mozno
ani prenesenim vzorku pudy na krevni agar prokazat jejich pritomnost.
V tabulce 6 je uvedena produkce chlortetracyklinu vkultivacich zamerne konta-
minovanych ruznymi druhy kvasinek. Jedine druhy rodu Torulopsis se v tomto
pokuse silne pomnozily a podstatne snizily produkci chlortetracyklinu. Prerustani
kvasinek rodu Torulopsis bylo provazeno rychlym poklesem pH, takze se mezi
24.-48. hodinou uplne zastavil rust produkeniho kmene S. aureofaciens.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Take pri kontaminaci pudy zeminou a ricni vodou jsme dosahovali stejnj~ch
produkci chlortetracyklinu jako u kontroly. Vysledky jsou uvedeny v tabulce 7.
V pocatecnich hodinach fermentace byla v infikovanych bankach mikroskopicky
zjistena kontaminace gramnegativnimi silnymi tycinkami, ale veL0. hodine byla jiz
potlacena. Preockovanim na bujon a krevni agary byla vsak pritomnost techto
tycinek prokazovana po celou dobu fermentace. Presto nesnizila ani tato zjevna
Tab. 8. Fermentace v bank~ch zxim~rnL kontaminovanych gramnegativni bycinkou resistentni vix%i
chlortetracyklinu
Kontrolni pokus
Kontaminace 0,5 ml
suspense gramnegativni
tycinky
2. pokus ~ Prum~r
~tg CTC~mI
Procento kontroly
100,(1
I ??3,U
kontaminace produkci chlortetracyklinu. Ztechto banek byly isolovany dva kmeny
gramnegativnich tycinek, resistentnich vuci chlortetracyklinu. Jeden z techto
kmenu byl pomnozen v bujonu a v dalsim pokuse byly fermentacni pudy v bankach
timto kmenem infikovany. Jak je patrno z tabulky 8, dosahli jsme v pudach zamerne
infikovanych timto kmenem dokonce vyssi produkce chlortetracyklinu nez v kontrol-
nich cistych fermentacich (kontrola prumerne 1341 ,ug,~ml chlortetracyklinu,
rozptyl 1216-1454 ,ug~ml; infikovane banky prumerne 1653 F~g~ml, rozptyl
1556-1734 ,rcg/ml).
Diskuse
Pri produkci chlortetracyklinu je potlaceni rustu kontaminujici mikrotlory pod-
mineno sirokym antimikrobnim spektrem chlortetracyklinu, ktery pusobi bakterio-
staticky temer na veskerou bezne se vyskytujici bakterijni kontaminaci. Predpokla-
dame, ze vegetativni inokulum musi vsak obsahovat chlortetracyklin v takovem
mnozstvi, aby po naockovani obsahovala puda antibiotikum v bakteriostaticke
koncentraci. Nase pokusy vsak ukazuji, ze ani organismy vuci chlortetracyklinu
resistetni (jako kvasinky a ostatni houby) se ve fermentovane pude prilis rychle
nepomnozuji. Slozeni pudy uzivane pro produkci chlortetracyklinu neni vy~hodne
pro rust kvasinek a hub, takze tyto organismy neobstoji v konkurenci s aktino-
mycetou S. a-ureofaciens, pro jejiz rust a produkci antibiotika je fermentacni puda
optimalni. Zda se, ze volba optimalniho Slozeni zivne pudy a ostatnich biologickych
podminek fermentace ma rozhodujici vyznam pro dobry prubeh nechranene fer-
mentace. Pri fermentaci spolupusobi pri potlacovani rustu kvasinek pravdepodobne
take antifungalni faktory, jez podle literarnich udaju (Martin 1955) produkuji ruzne
kmeny S. aureo f aciens vedle chlortetracyklinu.
Ale i v pripadech, kdy se kontaminujici mikroorganismy behem produkce chlor-
tetracyklinu pomnozi, na pr. v pokusech se zamernou kontaminaci., snizi se produkce
chlortetracyklinu jen tehdy, jestlize cizi mikroorganismus zmeni vlastnosti fermen-
tacni pudy v pocatecnich hodinach fermentace, jak tomu bylo v nasich pokusech
s kmeny Tor2dopsis. Nektere pokusy nasvedcuji tomu, ze kontaminujici mikro-
organismy jsou nekdy schopny stimulovat produkci antibiotika. Moznost stimulate
bode vsak nutno prokazat na daleko vetsim poctu fermentaci a bode tez treba
objasnit jeji podstatu.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Z uvedenych vysledku plyne, ze chlortetracyklin neni nutno vyrabet za dodrzeni
pozadavku asepse. Poloprovozni pokusy jakoz i provozni pokusy, o nichz budeme
podrobneji referovat v pristim sdeleni, ukazaly, ze lze vyrabet chlortetracyklin
v beztlakovych nikoli hermeticky uzavtenych nadobach, konstruovanych z levneho
materialu, na pr. dreva. Jednim z vysledku teto prace bylo vypracovat fermentaeni
vyrobu chlortetracyklinu bez dodrzeni aseptickych podminek a tim umoznit rychle
vyreseni levne vyroby technickych antibiotik, ktera ma znaeny hospodai?sky
vyznam.
Kmen Streptomyces aureo f aciens Bg., produkujici chlortetracyklin, byl kultivovan
hloubkove v bankach na trepacim stroji bez dodrzeni podminek asepse. Pokud byla
pods oekovana vegetativnim inokulem nejm~ne 24 hodin starym, obsahujicim
minimalne 200 ,ag/ml chlortetracyklinu, nedochazelo ke kontaminaci kultur apro-
dukce chlortetracyklinu nebyla snizena oproti kontrolni fermentaci pii dodrzeni
vsech obvyklych podminek asepse. Zamerna kontaminace bakteriemi, kvasinkami
i pTirodnim materialem, jako silne zneeistenou rieni vodou nebo zeminou, nezpuso-
bila snizeni produkce chlortetracyklinu s vyjimkou kvasinek rodu Torulopsis.
Z kultur kmene S. aureo f aciens Bg, zamerne kontaminovanych zeminou a neni
vodou, byly isolovany gramnegativni tyeinky resistentni vuei chlortetracyklinu,
ktere slabe stimulovaly produkci tohoto antibiotika, kdyz byly naoekovany do pudy
soueasne s produkenim kmenem. Jen kvasinky rodu Torulopsis byly pri masivni
zamerne kontaminaci schopny rust v pude naoekovane kmenem S. aureo f aciens
a snizovaly produkci chlortetracyklinu. Z techto pokusu plyne, ze pri fermentaeni.
vyrobe chlortetracyklinu neni treba zachovavat podminky asepse.
A new antibiotic and process fot the production thereof. Amer, pat. 2,516.080, 1949.
Beesch, S. C., Scholl, G. M.: Fermentation. Ind. Eng. Chem. 47:1857, 1955.
Bunch, R. L., McGuire, J. M.: Erythromycin and its salts. Amer. pat. 2,653.899, 1953.
van Dyck, P., de Somer, P.: Production and extraction methods o f aureomycin. Antib. Chemotherap. 2 : 184,
1952.
Fernandez, H. S.: Accion de los antisepticos en la fermentation de la penicillina. An. Inst. Farmacol.
Espanol 2:225, 1953.
Finn, R. K.: Agitation-aeration on the laboratory and in industry. Bact. Rev. 18:254, 1954.
Hagihara, A.: Studies on penicillinase. Japan J. Antib. 3 : 128, 1950.
Knight, S. G., Frazier, W. C.: The control of contaminate in penicilin fermentations by antiseptic chemicals
J. Bact. 50:505, 1945.
Lee, S. B.: Fermentation. Ind. Eng. Chem. 41:1868, 1949.
Levine, J.: The chemical assay of aureomycin. J. Am. Pharm. Assoc. Sci. Ed. 38:473, 1949.
Martin, J. H.: Antibiotics Annual 1954-1955, 1020, 1955.
Niedercorn, J. G.: Process for producing aureomycin. Amer. pat. 2,609.329, 1952.
Pollock, M. R.: Penicillinase adaptation in Bacillus cereus. J. Exp. Pathol. 33 ::i87, 1952.
Rothe, W.: Zur Kenntnis der Penicillinase. Pharmazie 5:25, 1950.
Silcox, H. E., Lee, S. B.: Fermentation. Ind. Eng. Chem. 40:1602, 1948.
Vondraitkova, J.: Vyznam p~enosu kysliku pro produkci antibiotik. I. Aplikace siric~itanove melody
pro fermentace na tfepacich strojich. ~s. mikrobiol. 2 : 37, 1957.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
HoBble cizoco6>~ 6xocuxT~eT~xecxoro rlpoHaHO;~cTSa axTK6T2oTr~rcoH. I.
HHOCxxTea x~TOpTeTpauxxnHHa oea coo.aloAexHR acenTiiYecl{IIS yc.IOBHik
.9. BercuK, I'll. I'epo.2b8 u IO. J~ocrouu,ti
Peslo~Ie
Pny6HnnaH I{yJIbTHBaI~IIR nITaMMa Streptomyces aurcofaciens Bg, Bi,I,~e.nxioiilero x~opTeTpa-
unxnnx, Hpoxasognnacb HaMll B Icoat6ax, Ha KaYaxxe, 6es cooallo,~exHR vc~IOBHK acenTHl{H.
llocxo.nbxy npilMexR.ncR BereTaTxsxblu x xe Mexee, YeM 24-YacoBl,rii nocesoK MaTepxa~I, co~[Cp-
x{aBlHni~ MnHnMynl 200 ?r/MJI xxopTerpauHHnHHa, aapax{eirnR I{ynbTyp He xaonloT~axoc.b, II Ilpo-
I[yxI[nR xnopTeTpal[nI{~IHxa He noxHx{a~Iacb B cpasxexxx c HoxTpo~Ibxoii c~epalexral[HeH, ocylgecT-
B.TRBIHeiICR npx co6.nloRexHH aces o6idYHbix HpeAocTOpox{IlocTeK. 1[pe,-[xaniepeHHOe aapax{exxe
6axTepHRMx, upox{x{aMH H ecTecTSexxbiM MaTepnaxoM, xax cH~zbno :rarpRaHenxaR peYIIaR Bo~[a
IiJIn nOYHa, HC BbI3bIBaJIO nOHHH{eHxR np OZ[yl#ni uhlovodiky nasyceng, pi?i cem~ vznikaji nenasycenc uhlovodiky
znovu jako meziprodukty rozkladu (sledov~no jodove cislo). Appert a Louis (1955) zjiatili produkci
asfaltgnu a pryskyiic pii rozkladu nafty. Uapenskij, Gorskaja a Karpova (1947) sledovali pusobeni
desulfurikacnich bakterii na naftu a dok~zali sni~ov~ni obsahu parafinickych uhlovodiku a produkci
asfaltcnu. Na zs~kladg svych pozorovsni soudi, ~e pusobenim desulfurikacnich bakterii na naftu v lo-
~isk~ch je mo'Ino vysvctlit ruzny charakter naft, nalgzanych v ruznych hloubk~ch v tee naftonosne
oblasti.
Piedkladana prate piinasi vysledky pokusu, v nichz jsme zjistovali zmeny
v jednotlivych skupinach naftovych uhlovodiku pri pusobeni mikroorganismu na
typicke nafty na~ich naftovych lozisek.
Material a metody
Bakterie, zvolene k pokusum, nale~Cely do dvou fysiologickych skupin, obecnc rozsirenych v nafto-
vych lo'~isksch: k bakteriim desulfurikacnim a denitrifikacnim. Kultury obou skupin byly na z~kladc
predbc'cnych testa vybrany ze 112 kmenu, isolovanych z naftovych vod. Denitrifikacni bakterie (70 kme-
nu) byly isolov~ny na masopeptonovem agaru a desulfurikacni (42 kmenu) v lakt~tovgm ~ivncm roz-
toku. Pii piedbc~cnych testech jsme a ziskanych kultur zjistovali asimilaci naftovych uhlovodiku vpro-
stiedi mineralniho ~iivneho roztoku. Na zakladS tcchto testa jsme vybrali tTi z~atupce denitrifikacnich
bakterii (Paeudomonaa) a ti'i z~stupce desulfurikacnich bakterii (Deaulfovibrio). Druhy jsme neurcovali.
Pou'cite kmeny obou skupin asimilovaly naftove uhlovodiky z parafinickych i naftenickych naft.
Pii pokusech, v nich~C jsme zjistovali zmeny chemickeho slo'leni nafty pusobenim bakterii, jsme
pou'lili minerclniho ~Civneho roztoku tohoto slo~ieni (Bushnell a Haas 1941): KHZPO4 0,1 %, MgSO;
0,02 %, CaCLy 0,002 %, KZHP04 0,1 %, NH4NOg 0,1 %, FeCl3 stopy. pH 7 az 7,2 po sterilisaci. Pro
kultivaci desulfurikacnich bakterii jsme prid~vali 0,2 % Ns,2SO4. Tuhe ptixdy jsme upravovali piidavkem
2 % promyteho agaru. Ke kultivaci za anaerobnich podminek jsme pou~Cili valcovitych dclicek. Pii
plncni a vymSnc ~Civneho roztoku jsme udr~ovali v~lce sikmo, pii kultivaci jsme je ukls~dali vodorovnc,
abychom dosahli maximslni stycne plochy mezi naftou a ~Civnym roztokem. Do valcu jsme upravovali
v~cdy 40 ml zkousene nafty a po naockov(rni jsme doplnili vtilce po hrdlo ~ivnym roztokem (asi 500 ml).
Plocha styku ~Civneho roztoku a nafty cinila asi 82 cm2. Testovani za aerobnich podminek jsme pro-
v~dcli v Kluyverovych nsdobsch s fritou. Vzdusncno bylo prerusovanc; po 2 hodins~ch vzdusnLni jsme
zaiazovali ctyrhodinovou prestavku. Pomgr mno'cstvi nafty a ~ivncho roztoku byl pii tcchto pokusech
stejny, jako za anaerobnich podminek. Stycna plocha natty a ~Civneho roztoku byla asi SO cm2 (pi?i pi?e-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
rusenem vzdusn~n}). Kultivovano bylo pri 32 ?C; po 14 dnech kultivace jsme vym~novali z 80 r~o zivny
roztok. K inokulaci jsme pouzili kultur v laktatovem zivnem roztoku, ve stadiu logaritmicke faze rixstu.
Objem inokula cinil 1 % z objemu ockovaneho zivneho roztoku. Vzorky natty, pouzite k pokusrim,
byly sterilisovany frakcionovanb v autoklavu za pi?etlaku 1 atm.
Vzorky nafty, pou~ite k pokusum, pi?edstavuji zakladnf skupiny Waft, t5zenych v L~SR, totiz naftu
parafinickou a naft~nickou. Ropy parafinicka se vyznacuje velmi nfzkou specific]cou vahou a poxn~rnit
znacnym obsahem benzinovych uhlovodiku, naproti tomu ropy naftenicka jo znacnc~ t~zsf a prakticky
bez lehkych podflu. Rozdil obsahu uhlovodfkovych skupin je patrny z poctu kruhu arornatickych (RA),
naftenickych (R~.) a celkoveho poiStu kruhtix (RT) v prixm~rne hypoteticke molekule:
Nafta parafinicka
\afta naftenicka
RA
0,35
0,38
R;~
0, i 5
'x, 54
R-~~
1,10
3,02
K hodnoceni vlivu mikroorganismtix na naftu jsme pouzili analyticke~ rnetod,y, oznacovane v litera-
ture jako metoda n-d-M, a m~ieni viskosity. Metodou n-d-M (Leendertse a sp. 1.953) jsme zjistovali
procento uhliku, vazaneho v aromatickych (?o CA), naftenickych (% Cam) a parafinickych (% Cp) uhlo-
vodicfch. Hodnota % Cg, udava celkove mnoistvi uhliku, vazaneho v cyklickych uhlovodicfch (% CA 1-
?o CN). Za parafinicka uhlovodiky jsou pova~COVany i bocnf i?et~zce na kruhovych jadrech. Pii vypoctech
se v uvedene metodg vychaz} ze stanovenf specificke vahy, indexu lomu (n~ ~) a xnolekulove vahy (kryo-
skopicky) daneho vzorku. Pi?esnost metody n?d-M stanovili jeji autoii (Leendertse a sp. 1953) ve arov-
nani s t. zv. metodou pi?}mou s ttzmito vysledky: % CA -~ 1,0 %; % Cdr ~ 1, i ?%; % Cy -I- 1,3 %. Pri
pouzitf analyticke metody n-d-M pro analysu vzorku nafty, ovlivnSne cinnosti mikroorganismtix, zjistili
,jsme tyto hodnoty reprodukovatelnosti: oho CA ~ 1,5 %; % C~ ~ 0,53 %; ?% Cp ~ 0,63 ?~r (4 opako-
vanf). Viskositu nafty jsme m~iili Ubbelohdeho viskosimetrem. Kyslicnfk uhlicity jsme vyt~snili z nafty
varem v prostiedi dus}ku a stanovili pomocf Orsatova pi?fstroje. Koncentraci kyslicniku uhliciteho
v plynu, nahromad~nem v kultivacnich nadobach, jsme zji~fovali plynovym chromatografem.
Vysledky
Vztah mikroorgailismu k naftovym uhlovodikum
V Leto pokusne serif bylo otestovano 112 kultur, isolovanych z naftovych lozisek,
na schopnost asimilovat naftove uhlovodiky ze 4 typu Waft. Pusobeni denitrifikac-
after
Specificka vahy
Parafinicka 0,835
~, Naftenicka 0,932
~Taftenicka 0,941
Asfalticka 0,983
Kmeny
piednostn~
asimilujicf
With bakterii jsme sledovali za aerobnich podminek na mineralnim agaru, pusoben
desulfurikacnich bakterii za anaerobnich podminek v zivnem roztoku. Na tuhych
plidach jsme hodnotili rust podle vyvoje kolonii, v zivnych roztocich u desulfuri-
kacnich bakterii podle tvorby srazeniny sirniku zeleznateho. Pro posouzeni nten-
sity vyvoje kultur jsme pouzili sledovani delky lag-faze. Vysledky jsou uvedeny
v tabulce 1.
Tab. 1. Asimilace nafty loziskovymi mikroor~anisrn,y
-- - - ----
Pocet asixnIlujfcich
Intensity kmenn
rtixstu
~ Pseudomonas Desulfovibrio
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Pusobeni mikroorganismu na chemicke slozeni nafty a na viskositu
Pusobeni desulfurikac~nich bakterii jsme sledovali za anaerobnich podminek,
pusobeni denitrifikaL~nich bakterii za aerobnich podminek ve vzdu~nenych kultu-
rach. Vysledky zm~n chemickeho slozeni nafty ~o pusobeni mikroorganis-
mu jsou uvedeny v tabulkach 2, 3 a 4. Doba lnkubace byla u anaerobnich
kultur 60, u aerobnich 30 dni. Pii sledovani zm~n viskosity nafty jsme sledovali puso-
beni desulfurika~nich bakterii za anaerobnich podminek a pusobeni denitrifikaL~nich
Tab. 2. Pusobeni bakterie rodu Desuljovibrio (kmen 1) na parafinickou naftu
Doba kultivace
Spec.
nD I
M I
% C~ I
% Cg I
% C,~ I
oo Cp
ve dnech
v~ha
p
0,8342
1,46597
205
14,0
42,0 28,0
58,0
g0
0,8395
1,46776
211
13,0
44,5 31,.i
55,5
Tab. 3. Pusobeni bakterie rodu Desuljovibrio (kmen 1) na naftenickou naftu
Doba kultivace
Spec.
nD I
M I
% L+ ~
% Cg I
% ON
% Cp
ve dnech
v~ha
0
0,9315
1,5065
254
13,0 I
76,5 63,~i
23,5
30
0,9322
1,5073
265
13,8
74,8 61,0 i
25,2 i
60
0,9361
1,51123
272 I
16,3
73,0 56,7
27,0
Tab. 4. Pusobeni kultur rodu Pseudomonas na parafinickou naftu
Aerobni podminky, doba kultivace 30 dni
Kultura I
I
v~
u'n I
M I
% C,q I
?o CR I
?o cN I
% G'1'
ha
Kontrola
0,8398
1,46899
227
13,5
38,5
25,0
61,5
1.
0,8528
1,47598
247
15,0
40,5
25,5
59,5
2.
0,8519
1,47557
250
14,5
40,0
25,5
60,0
3.
0,8488
1,47408
244
15,0
41,0
26,0
59,0
Tab. 5. Anaerobni pusobeni mikroorganismu
na viskositu nafty
Kultura I
Viskosita cSt
Kontrola
115,3 ~ 0,3
Desuljovibrio
kmen 1
112,8 ~ 0,3
kmen 2
111,4 ~ 0,3
kmen 3
112,4 ~ 0,4
Peeudomonas
kmen 1
112,6 ~ 0,3
kmen 2
113,4 ~ 0,3
kmen 3
113,6 y 0,2
Tab. 6. Aerobni pusobeni mikroorganismu
na viskositu nafty
Kontrola
Pseudomonas
kmen 1
kmen 2
kmen 3
19,26 f 0,14
24,48 ~ 0,24
38,12 t 0,40
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
bakterii za aerobnich podminek. V tabulce 5 jsou uvedeny vysledky ovlivneni
viskosity naftenicke nafty obema skupinami bakterii za anaerobnich podminek.
Tabulka 6 obsahuje vysledky pusobeni denitrifikacnich bakterii na parafinickou
uaftu za aerobnich podminek. Zmeny viskosity jsme merili po 30 dnech kultivace.
Pri aerobnim pusobeni denitrifikacnich bakterii na naftenickou naftu a pri pusobeni
obou skupin bakterii anaerobne na parafinickou naftu jsme nenamerili zmeny.
I~oncentrace kyslicniku uhliciteho v nafte se snizenou viskositou se zvysila v prumeru
0 0,5 ml na 1 g nafty proti neockovanym kontrolam. Plyn, nahromadeny v kulti-
vacnich nadobach, obsahoval prumerne 6 % C02.
Prvni pokusna serie byla venovana zjisteni vztahu loziskovych desulfurikacnich
a denitrifikacnich bakterii k zakladnim typum nafty. Vysledky ukazaly, ze nej-
intensivnejsi rust bakterii obou skupin nastava pri asimilaci uhlovodiky z parafi-
nicke nafty (tab. 1). 90 %testovanych kmenu bakterii bylo schopno vyuzivat pouze
tento typ nafty. Jena 10 %kmenu byla prednostne asimilovana nafta naftenicka.
U kmenu, ktere rostly na vsech testovanych typech nafty, projevoval se pokles
intensity rustu se stoupajici specifickou vahou nafty. Asfalticka nafta byla asimilo-
vana velmi slabe, a to pouze nekterymi ojedinelymi kmeny desulfurikacnich bakterii.
Pri sledovani chemickych zmen, ktere nastavaji pri pusobeni mikroorganismu na
naftu, projevily se jako itcinne desulfurikacni i denitrifikacni bakterie. Desulfurikacni
bakterie vyvolavaly jak a nafty parafinicke, tak u nafty naftenicke zretelne zvyseni
specificke vahy suroviny. Z tohoto zjisteni je zrejme, ze tyto bakterie vyuzivaly
predevsim uhlovodiky o nizsi molekulove vaze.
V pripade nafty byly rozkladany predevsim nizsi kapalne uhlovodiky parafinicke
(tab. L), ktere jsou ve studovane surovine v dostatecnem mnozstvi. Soucasne zvy-
seni obsahu naftenickych uhlovodiku neni mozno na zaklade provedenych pokusy
s konecnou platnosti vysvetlit. Prichazi zde v uvahu moznost relativniho zvyseni,
zpusobeneho mineralisovanim parafinickych uhlovodiku bez skutecne produkce
novych naftenickych uhlovodiku, stejne jako moznost transformace parafinickych
molekul a retezcu na molekuly naftenicke. V pripade zvyseni obsahu aromatickych
uhlovodiku, ktere je pomerne male, je mozno pocitat asi pouze s Prvni eventualitou,
totiz s relativnim zvysenim.
Pri pusobeni desulfurikacnich bakterii na naftenickou naftu se projevil pri sou-
casnem zvyseni specificke vahy tibytek naftenickych uhlovodiku (tab. 3). Toto
pozorovani nasvedcuje tomu, ze zde byly prednostne odbouravany nizsi uhlovodiky
naftenicke. Za techto okolnosti vyplyva tedy z vysledku pokusu, ze desulfurikacni
bakterie napadaly prednostne uhlovodiky o nizsi molekulove vaze, a to bez ohledu
na to, zda se jedna o uhlovodiky parafinicke nebo naftenicke.
sledovani aerobniho pusobeni mikroorganismu na naftu ukazalo, obdobne jako
za podminek anaerobnich, zvyseni specificke vahy nafty. Dochazelo zde tedy rovnez
k odbouravani uhlovodiku o nizsi molekulove vaze (tab. 4). Absolutni hodnoty
rozdilu mezi vychozi a konecnou specifickou vahou byly za aerobnich podminek
vyssi nez za podminek anaerobnich presto, ze doba trvani anaerobniho pokusu byla
dvojnasobna. Toto pozorovani by svedcilo o tom, ze proces rozkladu uhlovodiku
v parafinicke nafte probiha intensivneji pri aerobnim pusobeni denitrifikacnich bak-
terii nez pri pusobeni desulfurikacnich bakterii za anaerobnich podminek. Mensi
rozdily v procentualnim zastoupeni parafinickych a naftenickych uhlovodiku po
aerobnim pusobeni mikroorganismu je mozno vysvetlit tim, ze za techto podminek
dochazelo k odbouravani lehkych uhlovodiku parafinickych i naftenickych. Yre-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
vahu melo ovsem i v tomto pTipade odbouravani lehkych uhlovodiku parafinickych.
Z tohoto zjistani je zrejme, ze celkovy surer pTi zmanach chemickeho slozeni nafty
za aerobnich i anaerobnich podminek je stejny. Prednostne jsou odbouravany niz~i
parafinicke uhlovodiky a procento uhlovodiku cyklickych relativne stoups.
PTi orientacnim sledovsni zmen viskosity nafty, vystavena pusobeni mikroorga-
nismu, jsme dosli k positivnim vysledkum pri ovlivnani naftenicke nafty za anaerob-
nich podminek a parafinicke nafty za aerobnich podminek. Viskosita naftenicke
nafty se za anaerobnich podminek vzdy snizila, jako pTi pusobeni desulfurikaa-
nich bakterii (tab. 5).
Sni~ieni viskosity zde. se zde protiamyslne, neboti specificka vaha nafty soucaane stoupala (tab. 2, 3).
~'ysvetleni pro klesani viskosity neni zde proto mo'~no hledat ve zmgnflch chemickeho slo~eni nafty,
ale spies v rozpou3teni produkovaneho kyslieniku uhlieiteho v nafte. Za podminek aerobnich doch~zelo
ke zjevu opacnemu. Viskosita parafinicke nafty pii pusobeni denitrifikacnich bakterii stoupala (tab. 6).
Tento ukaz je mozno vysvetlit zvyeenou produkci asfaltenu a aural, pro jejich~C vznik jsou dFiny dobre
piedpoklady pii intensivnim provzduenov~ni nafty (Uspenskij, Gorskaja a Karpova 1947). Pi'i kultivaci
za aerobnich podminek nemohlo take dochazet k rozpousteni kyslicniku uhlieiteho, ktery byl v prub8hu
vzdu?ngni vytesnovan.
Vysledky nasich pokusu ukazuji, ze pii pusobeni mikroorganismu na zskladni
typy aeskoslovenskych naft jsou prednostne odbouravany uhlovodiky o niz~i mole-
kulove vaze, a to jak uhlovodiky parafinicke, tak uhlovodiky naftenicke. Na zaklada
provedenych orientaanich pozorovani chemismu rozkladneho procesu neni mozno
rozhodnout, ktery z obou druhu uhlovodiku je pro mikroorganismy lep~im zdrojem
uhliku a energie. Podle sledovsni delky lag-faze testovanych kultur je vsak mozno
povazovat parafinickou naftu za lepe asimilovatelnou nez naftu naftenickou. S hle-
diska prakticke aplikace jsou ze ziskanych vysledku dulezita zejmena zjisteni, ie
zskladni typy nasich naft jsou rozkladany za anaerobnich podminek loziskovymi
bakteriemi. PTi tomto procesu se meni specificka vaha nafty, obsah parafinickych
i naftanickych uhlovodiku a klesa viskosita suroviny.
Souhrn
Studovali jsme pusobeni loziskovych desulfurikacnich a denitrifikacnich bakterii
na parafinickou a naftenickou naftu. Dosahli jsme techto vysledku:
1. Za aerobnicch podminek asimilovalo 90 % testovanych kmenu prednostne
parafinickou naftu, 10 %naftenickou naftu. Intensita rustu se snizovala se stoupa-
nim specificka vahy nafty.
2. PTi pusobeni bakterii na parafinickou naftu byly odbouravany parafinicke
uhlovodiky, pri pusobeni na naftenickou naftu uhlovodiky naftenicke. U obou druhu
naft byly prednostne rozkladany uhlovodiky o nizsi molekulova vaze.
3. Viskosita nafty se snizovala za anaerobnich podminek, za aerobnich se zvy-
sovala.
Appert, J., Louis, M.: Note sur Pattaque des petroles par lea microorganismes. Rev. Inst. Franc. Petrol
10:345, 1955.
Bushnell, L. D., Haas, H. F.: The utilisation of certain hydrocarbons by microorganisms. J. Beet. 41:653,
1941.
Leendertse, J. J., Tadema, H. J., Smittenberg, J., Vlugter, J. C., Waterman, H. L, Westen, H. A. van.
~Tes, K. van: Strukturgruppenanalyse von Erdolfraktionen nach der n-d-M Methode. Erdol u. Kohle
6:537, 1953.
Tauson, V. O., `Sapiro, S. L.: Obsle~e napravlenije okislenija nefti bakterijami. Mikrobiologija 3:79, 1934.
Uspenskij, V. A., Gorskaja, A. L, Karpova, I. P.: Genesis algaritov i processy anaerobnovo okislenija neftej.
Izv. AN SSSR - ser. geol. (4) : 89, 1947.
ZoBell, C. E.: Action of microorganisms on hydrocarbons. Bact. Rev. 10:1, 1946.
7.oBe11, C. E.: Assimilation of hydrocarbons by microorganisms. Adv. Enzymol. 10:443, 1950.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
}3oa~eilcrBHe MIII:poopraHl~sMOS xa yr~ICSOAopu,jr~ xec~~rll
M. ;~ocnzarceh, M. Ulmay~ u A. Pocbana.2oaa
PQ 3I0 MO
1~C~IC}~OBaJIOCb B03~e RCTBHe Cy~Ib(~)aTBOCCTaHaBJIIIBalOll.~HX H J~eHHTp Hf~Il li;H yIOI1~HX ~8KT0 Hid
Hef~ITHHbIX MCC'IOpOH{~eHffi4 Ha OCHOBHbLC THHbI TIexOCJIOBaL1K0 ~I Hel~1TH ~HapaI~HHHCTyIO H Haf~Te-
HOByFO~, IIpH a3p00HbIX yCJIOBHHx 90?~o IICCZIOJ~yeMbIX IiIT1MMOB HCHOZb30BaJI0 IIpeHMyllIeCTBeHHO
Hapa(~HHIICT VIO, a 10% - HaI~TeHOBVIO Hef~Tb, C HOBbIHIeHHP,M yRe, JIbH0 r0 BCCa He(~ITH HHTOHCHB-
HOCTb pa9MH0ilieHHH 6aKTepHYI IIOHHiKaJIaCb, y Hapa(~HHIICTOLI He(~TH 6affTepHH p2i3JIaradIH HpP-
IIMyH1ecTBeHHO Hapa(~IHHOHble yPJI(!BOJ;OpOJ7bI, TOrj~a HaK y Ha(~T8HOB0~I - HaI~TeHOBble yP.ne-
BoRopoAbl. v o6ollx TIIHOTi xef~Tll npe;I:,~e Bccro paapyHla~IHCb yrnesoAopoubl c xllaxHM Mo.nel:y-
ZlHpxblM BecoM. IIpH axaapoOHblx ycnosuxx BxsxocTb xef~TH yMexblHla.nacb, a HpH aapo6Hbix
ysesHYHBa~nacb. IIpoxaseAexxbre paooTbl npeAcTaBSHIOT xa~a.ao Aa~zbxel3lllHx, 6o~~ee noApo6Hhlx
HCCJI@J~OBaHIIl~ B03J{e$iCTBHH MHrp OOp raHII3MOB Ha HQf~Tb H B03M0~[iHOCTH HCHOJIb30B8Tb BTO B03-
~0I7ICTBHe HpII ;10 EbhIe HBf~TH.
The Effect of Micro-organisms on Petroleum Hydrocarbons
M. Dostklek, M..S~taud and A. Rosypalova
Summary
A study was made of the action of desulphurizing and denitrifying bacteria from oil-well water on
paraffinic and naphthenic oils. Under aerobic conditions, 90% of the strains tested preferentially assi-
milated paraffinic oil and 10% naphthenic oil. The higher the specific weight of the oil, the lower the
degree of growth. In the action of the bacteria on paraffinic oil, the paraffinic hydrocarbons are split
up and in their action on naphthenic oil, the naphthenic hydrocarbons are split up. In both types of oil,
the most intensive decomposition occurred in hydrocarbons with a low molecular weight. Under anae-
robic conditions, the viscosity of the oil diminished, under aerobic conditions it increased. This work
constitutes the starting-point for a detailed study of the effect of microorganisms on petroleum and
for the study of tho utilization of this process in the recovery of oil.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
L~eskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
roL~nik 2. (1957) - J. 1
K otazke ~truktury virusu mozaiky tabaku
VOJTECH BYSTRICKY'
Virologicky ustav, t~eakoslovensk~ akademia vied, Bratislava
Dodo 17. 7. 1956
Je snahou po~etnych pracovnikov odhal'ovat strukturu pali~iek virusu mozaiky
tabaku (v dalsom VTM).
Elektronovym mikroskopom akiunal VTM napr. Williams (1952), ktory na povrchu 5astic pokove-
venych ur5,nom nenach~dza ~iadnu strukturu. Domnieva sa, ~e sa mu podarilo po posobeni ultrazvuku
na VTM pozorovali od5tiepky, dosti5ky ~estuholnikovgho tvaru a uzatv~ra, 'fie pali5ka VTM m4 tvar
bestatranngho hranola. Naproti tomu Johnson (1951) opisuje pravidelnu ?perli5kovitti" (beaded-chains)
strukturu 5astic VTM; spir&lovitti strukturu povrchu 5astic VTM pozorovali tie's Kohler a Bode (1951).
Schramm (1955) pozoroval v alkalickom proatredi rozpad 5astic VTM asi na tenke kotu5e priemeru
150 r~, hrubky 50 asi 100 ~i, ktorg mali uprostred otvor priemeru asi 34 t~. Na elektronovych mikro-
fotografi~ch sa mu podarilo tie'z zachytit asi 34 A hrub6 vl~kna ribonuklefnovej kyseliny. Domnieva sa,
'ze pozorovane stepy su u intaktnych 5astic navle5eng cez otvor na vl~kno ribonukleinovej kyseliny.
Vychadzajuc mimo inych napr. z pr5.c HerSika (1953) o rozvoTneni ~truktury bakteriof5,ga posobenim
vhodnych l~tok povrchove aktivnych, Suchov (1953) sa domnieva, ~e sa mu podarilo posobenim etyl-
alkoholu na 5astice VTM zviditePnit ich ?pirulovitu strukturu.
Rozborom difrak5nych obrazcov roentgenovych lu5ov ~tuduju strukturu VTM Watson (1954)
a Franklin a Klug (1955). Dokazuju, 'ce hlavn~ bielkovinn~ retaz VTM je skrutkovite zvinut~ okolo
hlavnej osi. Bielkovinne subjednotky su usporiadane tak, ~e pri stupani z~vitu 23 ~ sa opakuje iden-
tick~ 5ast obsahujuca 31 subjednotiek po 68 A, t. j. po troth z~vitoch. Posledne menovani autori (Frank-
lin a Klug 1956) skumaju n~ z~kl~de po3robneho rozboru roentgenovych difrak5nych obrazcov u VTM
vo vyau~enom a v gelovitom stave povrchovu "strukturu 5astic. Prich~dzaju k z~veru, ~e na povrchu
5astio VTM je ~iliabok (a jemu zodpovedajuca hrana), to5iaci se okolo povrchu 5astice v podobe zSvi-
tu zhodne so ~pir~lou hlavngho bielkovinneho retazca, Leda stupanim 23 t~. HTbka zkvitu je asi 30 ~.
Model takychto 5astic ukazuje, 'ze t5to ~truktura povrchu umo'~uuje, aby 5astice vedTa sebe sa na-
ch~dzajuce svojimi povrchovymi z5,vitmi uzko k sebe prilnuli a vytvorili tak vlastne pravy kry~talicky
utvar. O hrane zavitu sa autori domnievajii, ~e nie je auvisl~, ale ~e je vytvoren~ radom vedTa sebe
le~iiacich vybe~Ckov, poch~dzajucich zo subjednotiek hlavngho zvinutgho retazca.
Nadvazujuc na uvedene prate Her~ika (1953) a Suchova (1953), chceli sme sa
pokusi# rozvol'nit strukturu palic~iek VTM posobenim vhodnych chemikalii a takto
rozvol'nenu strukturu znazorniE elektronovym mikroskopom, pri~om nam vtedy
este neboli zname prate Franklina a Kluge z roku 1956.
Material a metSdy
Na pr5,cu sme pou~iili purifik5,t virusu mozaiky tabaku, ktory sme pripravili kombinovanou tech-
nikou purifik~cie zr5~anim siranom amm5nym a supercentrifugovanim. Prepar~ty sme pripravili tak,
pie po ur5itej dobe posobeni etylalkoholu, pripadne inej l~tky za ur5itej teploty na virus sa vzorka
riedila redestilovanou vodou a ako mikrokvapka sa naniesla na kol6diovu blanu. Po zaschnuti sa pre-
par~ty ~ikmo pokovili chr5mom a pozorovali v elektr5novom mikroskope Siegbahn-SchSnander.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
V~sledky a diskusia
Predbezne pokusy za pouzitia acetonu, eteru, etylalkoholu a mocoviny pri izbovej
teplote nepriniesli podstatnejsie zmeny struktury castic, i ked sme v niektorych
preparatoch zaznamenali ciastocne zvacsenie, ?bobtnanie" paliciek ucinkom acetonu
a etylalkoholu. Vysledky, ktore predkladame, sme potom dosiahli posobenim etyl-
alkoholu (koncentrovany purifikat VTM plus etylalkohol v pomere 1 : 1), a to pri
zvysenej teplote 37 ?C. Obr. 1 predstavuje purifikat VTM, ktory ihned' po pridani
alkoholu bo] destilovanou vodou zriedeny na vhodnu koncentraciu a naneseny na
kolodiovu blanu. Palicky VTM su este nie zmenene. Treba poukazaE na to, ze v tes-
nom susedstve poniektorych paliciek su mensie zhluky drobnych gul'atych castic
(obr. Z). Myslime, ze ide o nevirusove bielkoviny adsorbovane z prostredia, ktore sa
uvol'nili z povrchu castic VTM. Vel'kost tychto drobnych gul'ocok mozeme odha-
dovat na niekol'ko desiatok ~. Po `?4hodinovom posobeni etylalkoholu pri 37 ?(.'
Obr. i. Purifikat virusu tabakovej mozaiky,
obojstranne pokoveny chromom.
nebadat este podstatnejsie zmeny, i ked pocet malych odstepkov sa podstatne zvy~il
(obr. 3). Medzi palickami VTM badati predtym opisane drobne gul'ocky, ktore sa
azda ucinkom etylalkoholu zvascili. ~alsi obraz (obr. 4) ukazuje preparat po 48ho-
dinovom ircinkovani etylalkoholu pri 37 ?C. Na mnohych palickac je zretel'ne vidieE
zvacsenie objemu a rozpad na globule. Mozno pozorovat rozlicne stadia. Zjavne
ucinok alkoholu nie je na vsetky castice rovnomerny. U niektorych sa len zvacsil
objem a pritom sa objavila pravidelna povrchova struktura, pasy (obr. 4a), inde
vidieE pokrocilejsie stadium ucinku (obr. 4b). Miestami nastal tiplny rozpad na po-
merne vel'ke gul'ate utvary. Miesta medzi palickami VTM su pokryte vel'kym mnoz-
stvom globularneho materialu rozlicnej vel'kosti.
V d'alsej serif pokusov sme zistili, ze tiez v kontrolnom preparate, bez alkoholu,
teda len vystavenom vplyvu zvysenej teploty, za 44 hodin pri 37 ?C nastali mar-
kantne zmeny: linearne, vyse trojnasobne zvacsenie paliciek, pritom sa objevila
zretel'na, viac-menej pravidelna zvlnena struktura okrajov, co svedci o nerovnomer-
nom ?bobtnani" do sirky. Obr. 5 ukazuje 44 hodinove posobenie alkoholu pri 37 ?C
a obr. 6 ukazuje ucinok len vody za 44hod, tiez pri 37 ?C. V posledne uvedenom pre-
parate sme videli rozpad na drobne guPate castice, ktore vykazuju uprostred tmavsie
miesto, prestavujuce mozno otvor. ?Nabobtnane" palicky (obr. 5 a 6) vykazuju
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
pozdlz ich hlavnej osi zretel'ne tmavsi pas. ~azko posuditi, kol'ko tohto javu mozno
prisudit vlastnej strnkture castic. Bolo by mozne sa domnievaE, ze centralne partie
povodnych castic su vyplnene menej hustou hmotou alebo su i prazdne, co sa potom
u ?nabobtnanych" eastic zvlasE vyrazne prejavi. V purifikate VTM, ktory stal
dlh~iu dobu v chladnieke zriedeny vodou, sme po obojstrannom pokoveni preparatu
nasli odstiepky rozlicnej vel'kosti, ktore vykazuju centralne otvory (obr. 7). Treba
podotknut, ze sa nam zatial' v ziadnom preparate nepodarilo pozorovaE v literature
opisovane (Schramm 1955) vlakna ribonukleinovej kyseliny. Na doplnenie opisaneho
uvadzame e~te snimku vysokocisteneho purifikatu VTM (obr. 8). Preparat bol rie-
deny destilovanou vodou a ihned naneseny na kolodiovu blanu. eastice nevykazuju
ziadnu strukturu.
Domnievame sa, ze sa nam podarilo posobenim etylalkoholu na palieky VTM pri
zvy~enej teplote ukazaE, ze su nerovnomerne pristupne ucinku ?bobtnania", co sa
prejavuje zviditel'nenim vlastnej struktury palieiek. Ak si premeriame ~irku zvac-
senych castic na obr. 4, dostaneme hodnotu asi 700 ~. Tato hodnota je oproti znamej
hrubke palieiek VTM 150 ~ asi 4,5krat vac~ia. Rozdiel treba zrejme pripisaE vplyvu
alkoholu a vplyvu pokovenia. Zviditel'nene pasy (obr. 4a) su siroke asi 100 ~. Ak
sudime, ze i tato hodnota je oproti skutocnosti asi 4,5krat vacsia (i ked v smere
hlavnej osi palieky bude ueinok alkoholu a vplyv pokovenia iny), vychadza nam pre
tieto pasy hodnota asi 22 1~. Je preto mozne, ze sa nam podarilo priamo znazoniE
zavity na povrchu palieiek VTM, ktore rontgenovou difrakenou analyzou nepriamo
dokazali Franklin a Klug (1956). Nepravidelne vybezky po stranach palieiek VTM
(obr. 5 a 6) by mohli - niekol'konasobne zvac~ene ueinkom alkoholu, vody a tepla -
predstavovaE na pokusne podmienky nerovnako reagujuce easti subjednotiek hlav-
neho zvinuteho bielkovinneho reEazca, z ktorych sa podl'a Franklina a Kluga sklada
hrana zavitu na povrchu palieiek VTM. Uprostred palieiek v smere hlavnej osi
zretel'ne viditel'ny pas a okruhle eastice s centralnym otvorom predstavuju azda tiez
realne existujuce struktury palieiek. Pribliznym zmeranim (presne merianie nie je
mozne) vel'kosti otvorov v odetiepkoch a pozdlzneho pasu na snimkach 5 a 6 vychad-
zajii hodnoty, ktore sa pohybuju od niekolko desiatok az po asi 200 1~. Vidiet, ze
od~tiepky a palieky VTM nepravidelne, nerovnomerne odpovedali na ueinok zvy~ene j
teploty a alkoholu. Jednako myslime, ze tieto ~truktury mozno hodnotit ako dokaz
ze i povodne, nezmenene eastice sii uprostred Bute, ako uvadza napr. Caspar (1956),
ktory vyhodnocovanim ekvatorialneho rozptylu rontgenovych lucov orientovanym
gelom VTM a vypoetom hustoty elektronov zistil, ze pozdlz palieiek VTM je duty
priestor o priemere 19 1~.
Elektronovym mikroskopom boli znazorriene palieky virusu mozaiky tabaku,
ktore boli az 48 hodin vystavene ucinku etylalkoholu a zvysenej teploty
37 ?C. Na palickach, niekol'konasobne zvacsenych ueinkom alkoholu a teploty, sa
podarilo znazornit povrchovu strukturu, pravidelne pasy, ktore povazujeme za to-
tozne s povrchovou strukturou zistenou rontgenovou difrakciou na palickach VTM
Franklinom a Klugom. V preparatoch vystavenych ueinku alkoholu ako aj v takych,
kde iba destilovana voda ucinkovala 44 hod., boli najdene palieky VTM zo zretel'nou
vntitornou strukturou, pri ktorej azda ide o vnutornu dutu casE palieiek VTM.
Za dodanie purifikovanych vzoriek virusu autor dakuje pracovnikom ustavu inf. F. Sokolovi a in~C.
G. Ruttkayovi-Nedeckemu.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Caspar, D. L. D.: Structure of tobacco mosaic virus. Nature 17 7:928, 1956.
Franklin, R. E., Klug, A.: The splittvng of layer-lines in X-ray fcbre diagrams of helical structures: appli-
cation to tobacco mosaic virus. Acts Cryst. 8 : 777, 1955.
Franklin, R. E., Klug, A.: The nature of the helical groove on the tobacco mosaic virus pcrticles. X-ray
diffraction studies. Biochim. Biophys. Aeta 19:403, 1956.
Hercik, F.: Problem bakteriof~iga. Praha 1953.
Johnson, J.: Virus particles in vamious plant species and tissues. Phytopathol. 41:78, 19:11.
Kohler, E., Bode, O.: Elektronenmikroskopische Untersuchung des Tabakmosaikvirus. Naturwiss. 38:431,
1951.
Schramm, G.: t?Iber die Struktur des Tabakmosaikvirus. III. Der Zerfall in alkalisch,er Losun.g. Z. Natur-
forsch. lOb :481, 1955.
Suchov, K. S., Nikiforova, G. S.: 0 spiralevidnom strojeniji critic virusa mozaiki tabaka. DAN SSS'R
90:671, 1953.
Watson, J. D.: The structure of tobacco mosaic virus. I. X-ray evidence of a helical arrangement of sub-
units around the long-axis. Biochim. Biophys. Aeta 13 : 1Q 1954.
Williams, R. C.: High-resolution electron microscopy of the particles of tobacco mosaic virus. Biochim.
Biophys. Acts 8:227, 1952.
H Horlpoc~~ cTpyxTypbl Bi~pyca TaGaYHOi~ Mosawctl
B. Fvacmpul?r#uu
Pe 3I0 Me
Ci nOMOlI~bIO 9JIeICTpOHHOPO MHHpOCKOna CTaJIH HBrJIH1{HO BHj{flM6IMH HaJiO'3HH BLIpyCa TaOa'iH031I.
MoaaHHH (BTM), noiLBepraBlHHecH Ao 48 *IacoB Aei~cTBHIO 3TH.aOBOrO cnxpTa H TeMnepaTypbl
B 37 ?C, a nanouxax, yae~IHVHBIUIIxcH B xecxo~Ibxo pas noA B~IHHxxeM cHIIpTa H noBbHUexxoil
TeMnepaTypbI, yZ[aJIOCb C]{eJIaTb J{OCTyHHO~I OCMOTpy CTpyHTypy HX HOBep XHOCTH, - Hp2,lHHJIbHbIE'
HOJIOCbI, HOTOpbIO aBTOp C'IHTaeT TO}H](eCTBCHHbIMH CO CTpyHTypOil HOBepXHOCTH RdJIOYCI{ BTM,
OHpeJ~eJIeHHO~I C HOMO n{bI0 peHTPCHOBCH01'I J;H~(~1pdHI~Hn FPaRkII H-OM H Klug-oM. B npen:tpaTax,
nOJ>,BepraBHIHXCFI 1~e~rICTBHIO CnHpTa, Z[a H B TaKHX, Ha KOTOpble J;e11CTBOBaJIa B Te'IeHHC 4!t `IdCOB
TOdIbHO ]{eCTHJIJIHpOBaHHaSI BOJ;a, hbIJIH Hal31{eHbI HdJIO'IHH BTM C OT'IeT~THBO BH}'113M019 BHyTp('HHCIi
CTpyHTypOIJI, KaK Ka}KCTCH, MO}I{HO rOBOp HTb 0 BHyTpeHHell nOJIOCTn B HaJIO'IF{aX BTM,
On the Structure of the Tobacco Mosaic Virus
V. Bystrickj
Summary
Electron micrographs of rods of the tobacco mosaic virus which had been exposed for 48 hours to
the action of ethylalcohol and a raised temperature of 37? C are presented. On the surface of the rode,
several times enlarged by the action of ethylalcohol and heat, regular bands have been revealed. These
structures are considered to be identical with the surface structure detected by Franklin and Klug by
means of X-ray diffraction on rods of the TMV. In preparations exposed to the action of ethylalcohol
and others exposed only to the action of distilled water at 37? C for 44 hours, rods of TMV with
a distinguishable structure were found, probably showing their hollow internal parts.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Obr. 1. Purifikat virusu tabakovej mozaiky ihned po pridani alkoholu zriedenv redestilovanou
vodou a naneseny na blanu.
Ohr. 2. Purifik~t virusu mozaikove?j choroby tabaku ako obr. 1. UvoTnenie balastnych bielkovin
z povrchu palii?iek.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Obr. 3. Purifik~it virusu t,abakovej mozailty po 2~hod. posobeni etyl~lkoholu pri 37 ?('.
Obr. R. Snimla pali~ky viru~u t.ubs~kovo,j mozaiky z kontrolne~ho ~n?c~i,tr.itu.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Obr. fi. 44hodinove posobenie etylalkoholu na purifikat virnsu tabakovej mozaiky pri 3 i ?C.
Obr. Fi. Purifikcit virusu mozaiky tabaku riedeny redestilovanou vodou a vystaveny 44hod.
iicinku teploty 37 ?C. Jednoduche sipky oznacujir odRtiepky s centr~ln,ym otvororn.
~[iesba oznai~en~ sipkou (o->) vykazujit nepravidolne ?bobtnanie" okrajov palii?iek. Yt~li~'?k,y
vykazujQ vniitorny ptfs (dvo,jitu~ ~i~~ke~).
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
L~eskoslovenskci
M I K R O B I O L O G I E
rocnik 2, (1957) - 5. 1
Zji~t'ovani antimikrobniho ucinku antibiotik na agarovych plotnach
VLADIMfR ~`EVtwfK a MARTA KYSELOVtii
Mikrobiologicke oddeleni, Biologicky uatav, ~eakoslovenakQ~ akademie vSd, Praha
f~editel uatavu akademik Ivan MSlek
Do,~lo 11. 5. 1956
Ucinek novych antibiotik na ruzne mikroorganismy mu~eme sledovat ziedovacimi titracemi v teku-
tych pudach nebo na agarovych plotn~ch. Pro testov~ni novych antibiotik na agarovych plotn6ch vy-
pracovali Waksman a Reilly (1945) t, zv. metodu kvantitativnich e~rovych testa, kdy do agarove pudy
na Petriho miakb,ch piid5,vaji ruzne mno~atvi roztoku antibiotika, filtr4tu kultury a pod. Na povrch
agarove pudy oekuji ruzne testovaci mikroorganismy a ueinek antibiotika vyjadi?uji v t. zv. ziredovacich
jednotk5ch, ktere vyjadiujf maxim5lni iedSni, pii ngm~i jute nastav~ inhibice testovaneho mikroby.
Nevyhodou vyee uvedenych kvantitativnieh e~rovych testa je zvl5bte to, rie teto metody nemu~eme
prakticky mnohdy pou~it ji'~ v prvych etap~,ch vyzkumu nezne,meho antibiotika, kdy jelatg nemhme
ueinngj~i koncentr5ty a kdy titr kultivacni tekutiny je pomerne nizky. U techto testa je toti~ nejvy~bi
koncentrace antibiotika v agarovych plotn~ch desetkr4t slabbi ne~C u pou'~iteho vzorku, proto~e u nej-
vyaefch koncentraci dave,me do 10 ml roztaveneho agaru 1 ml vzorku antibiotika.
Abychom mohli pou'~it pro stanoveni ueinku slablifch koncentr~tu antibiotik a abychom nemuseli
prov~det druhe teatov5ni pro stanoveni mezihodnot, vypracovali jame pro stanoveni tiL~inku novych
antibiotik modifikovanou metodu difusnich titraci na velkych mis~ch.
Material a metody
Pi:iprava ~ivnyc3n pud. Slo'ceni zakladni pudy je stejne jako u titracf streptomycinu nebo ehlortetra-
cyklinu difuani metodou (~evCik 1954), pi?ipadng mohou byt podminky upraveny na z5kladg piedbS~ng
zji~tgnych vlastnosti noveho antibiotika. U bakterif, ktere roatou jen na krevnich agarech, pou~iv~me
krevnich agaru. Jako zbkladniho teatovaciho mikroby pou'~fv5me zpravidla Bacillus subtilia ATCC 8833.
Pfiprava inokula. Inokulum pi?ipravujeme tak, '~e nixie uvedene mikroby obkujeme kliekou do 3 ml
bujonu a k testov5ni bereme tyto bujonove kultury po lieatihodinove kultivaci pii 3 i ?C. Pi?i piipravg
inokula neni zapotrebi a jednotlivych testovanych bakterii upravovat mno~atvi bunek na ureitou hod-
notu. Prakticky stejne vysledky jame ziskali u suapensi mikrobu, pi?ipravenych vy?se uvedenym zpu-
sobem a i?edgnych bujonem 1 : 2, 1 : 4, 1 : 8 a u kultur neiedgnych.
P~iprava vzorku antibiotika. K testov5ni bereme zpravidla kultivacni tekutinu s antibiotikem, pi?f-
padng i ciat~i roztoky antibiotika. Vzorek antibiotika i?edime na koncentraci piibli~ne 0,5, 1, 2, 4, 8,
16, 32, 64, 128 a 256 j.~ml. Vzorek zkoumaneho antibiotika pied pou~itim ztitrujeme na mikroby Bacillus
subtilis ATCC 6633 a ueinek vyj5diime v jednotkach streptomycinu, piZpadnS v jednotka;,ch jineho
vhodngjbiho atandardniho antibiotika.
Pracovni postup. Protimikrobni ucinek antibiotika zjistiujeme na kovovych nebo sklengnych mis5ch
rozmeru 35 X 35 em (.~eveik 1954, Hesa 1955).
Na titraeni misu rozlejeme z~kladni agarovou pudu, kterou rozdglime v jedne tl'etine hlinfkovou
vlo~ikou na dvg e~sti. V men~i e5sti plotny rozlejeme na z5kladni pudu 35 ml povrehoveho agaru se
zaoekovanou suapensi spor teatovaciho mikroby Bacillus subtilis a v teto brLati plotny provedeme bg~nym
zpusobem mikrobiologicke titrace sledovaneho antibiotika pro zhotovenf titraeni ki?ivky. ~`est ruznych
koncentraci antibiotika, odpovidajicich asi 1, 2, 4, 8, 16 a 32 j.~ml, kapeme poatupng po 0,1 ml pgtkr5t
do vyi?ezu v agaru.
V dal~i c5ati mist' zhotovime korkovrtem ctyi?i lady po 10 vyiezech v agaru podobnym zpusobem
jako v men~i e5sti mfsy. Jednotlive lady vyi?ezu jaou vsak od sebe ponekud vzdGlengjlii. K jednotlivym
vyiezum v agaru piiockujeme po tiech carach jednotlive teatovaci mikroby v'cdy se dvou etran. Mikroby
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
ockujeme vzdy k jedne stranc lady 10 vyi?ezu v agaru. Prvni caru ockujeme k vyiezu v agaru klickou,
namocenou v inokulu, a dalsi dvc cary ockujeme touted klickou bez vypalovani a namaceni (obr. 1).
Agarove plotny po naockovani nine uvedenymi mikroby inkubujeme 18-24 hod. pii 3i ?C. U jed-
notlivych i?edcni antibiotika odecitame inhibicni zony testovanych mikrobu, na sernilogaritmicky papir
nan~sime prtixmcrnou hodnotu inhibicni zony (ze tii car) proti piislusnemu redcni antibiotika a ?r. nane-
senych hodnot sestrojime pro jednotlive testovane mikroby titracni krivky.
Obr. 1. Stanoveni antibakterijniho ticinku na agarovych
plotnach.
Obr. 2. Stanoveni antibakteri,jniho ueinku
na agarovych plotnaeh. Ki?ivka l -
Bac. subtilis, difusni titrace, 2 -Bac.
subtilis, carovy test, 3 - Flavobact.
fulvurn, c~rovy test. Osa x: velikost inhi-
bicnich zon v mm; osa~ y: koncentraco
aktinornycimr v y~~nl.
Hoduocen4- v~sledkei. Pii vyhodnocov~ni ueinku antibiotika na jednotlivc mikroby postupujeme takto:
u jednotlivych testovanych mikrobu vicetnc rnikroba Bacillus subtilis sestrojime prislusne titracni
kiivky, z nichz vyznacime zi?etelnc prime stredni useky. Pritorn dbame, aby tyto piime useky byh
rovnobc~Cne s titracni ki?ivkou, ziskanou pri difusnich titracich v menei cristi agarove plotny.
Z titracni kcivky (pi?imeho tiseku) standardniho mikroby Bacillus subtilis ATCC 6633 (u ciarovych
testtir) spustirne svislou primku na krivku (primy usek) dalsiho testovaneho rnikroba (obr. ?). Tim
dostaneme dva body (jeden na standardni kTivice mikroby Bac. subtilis a druhy na titracni kTivice dalsiho
testovaneho mikroby), ktere odpovidaji stejne inhibicni tong (aritmetick~ stupnice na tisecce). ~a po-
radnici (logaritmickti stupnice) potom odecteme pi?islusne hodnoty koncentraci antibiotika, odpovida-
jici ziskanym bodtitm na kiivkach. Pomcr mezi tcmito koncentracemi antibiotika (inhibice dal"siho
testovaneho mikroba~inhibice standardniho mikroby Bac. subtilis) ntim ud~va, kolikrat je testovyny
rnikrob citlivejsi nebo menc citlivy nez standardni mikrob Bac. subtilis ATCC 6633. Tento pomcr, ktery
oznacujeme jako ?koeficient citlivosti?~, vypocterne, kdyz koncentraci antibiotika, odpovidajici dru-
hemu testovanemu mikrobu, dclime piisluenou koncentraci antibiotika, odpovidajici teze inhibicni
zone a standardniho mikroby.
Bereme-li zy zaklad u standardniho mikroby inhibicni zonu, odpovidajici 1,0 j.~ml., potom rouzeuu~
u jednotlivych testovanych mikrobu odecist pi?islusne koeficienty citlivosti primo na logaritmicke stup-
nici poiadnice.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Tak na pi?iklad na grafu odpovidlV inhibibni zong 4,2 mm u standardniho mikroba Bacillus aubtiltis
ATCC 6633 koncentrace aktinomycinu 1055 2 y~ml a u testovaneho mikroba Flavobact. fulvum koncen-
trace antibiotika 6 y~ml. Koeficient citlivoati pro mikroba Flavobact. fulvum je potom 6 y/2 y, t. j. 3, cod
znamen~, ~e pou'city mikrob Flavobact. fulvum je 3krli,t mgng citlivy net standardni mikrob Bacillus
subtilia nebo'~e k inhibici Flavobact. fulvum je v naliem piipadg zapotiebi 3krtit vgt#i koncentrace aktino-
mycinu 1055 net k inhibici mikroba Bac. subtilia ATCC 6633.
Vysledky a diskuse
Uvedene metody pouzivame pri testovani antimikrobniho uL~inku, a to jak u L~is-
tych preparatu, tak u filtratu kultur aktinomycet (antibiotik v kultivaeni tekutine).
Jako modelovych antibiotik jsme v teto praci pouzili krystalickych preparatu aktino-
mycina eis. 1055 a 154. Antimikrobni spektrum.pouzitych preparatu je uvedeno
v tabulce 1.
Tab. 1. Antimikrobni spektrum ucinku aktinomycinu cis. 1055 a 154
Koeficient citlivoati
Mikroorganismus
his. kmene SZL~
Antib. 105/5 I
Antib. 154
Bacillus subtilis ATCC 6633
1,0
1,0
Bac. megatherium ~ Bm 132
0,9
0,8
Bac. cereus Bc 443
4,8
4,5
Micrococcus pyogenes aureua Mau 1/45
1,2
1,4
> 32
Micrococcus lysodeicticua 16 t
> 32
Micrococcus cremori viacoai 37 t
> 32
> 32
Sarcina albs 48 t
1,8
1,6
Flavobact. fulvum 110 t
3,0
3,4
Flavobact. lacunatum 111 t
> 32
> 32
Eacherichia coli Mc 1/49
> 32
> 32
Eacherichia /reundii EF III~6
> 32
> 32
Alcaligenea faecalia Al 148
I 5,3
5,6
Klebaiella pneumoniae Klp 748
> 32
> 32
Salmonella typhoaa
p
> 32
> 32
9/39
SK
S. typhi murium
> 32
S. paratyphi B PB 841
> 32
> 32
Shigella dyaenteriae Sh 4252
0,9
0,9
Sh. alcaleacens Sh 4/49
> 32
> 32
Sh. ambigua Sh 944
> 32
> 32
Nocardia asteroides 3/49
0,8
Q8
Jak je videt z tabulky, je citlivost pouzitych mikroba k antibiotikum vyjadrena
hodnotami, ktere bychom ziskali pomoci dosud pouzivanych metod az pri druhem
stanoveni mezihodnot. PTi proem testovani pomoci dosud bezne pouzivanych metod
dostavame totiz pro citlivost mikroba k antibiotikum hodnoty 1 : 2, 4, 8, 16, 32 std.
Uvedenou metodou testovani mazeme zjistovat antimikrobni spektrum ileinku
tez u slabsich koncentrata antibiotik. Pri testovani antimikrobniho ueinku kvanti-
tativnimi earovymi testy popsanymi v literature muaime pouzivat liL~innej~ich
vzorku antibiotik, protoze koncentrace antibiotika v agarovych plotnach je desetkrat
slabsi nez u pouziteho vzorku.
Dalsi velkou vyhodou uvedene metody jsou casove uspory proti postupu, kdy
pracujeme obvyklym zpusobem, na pr. podle Waksmana a Reillyho (1945).
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Pro stanoveni xz~inku antibiotik byla vypracovana modifikovana metoda difus-
nich titraci na velkych misach. Uvedenou metodou se ziskavaji presnejsi vysledky,
protoze se prumery ziskavaji z vetsiho mnozstvi hodnot a nemusi se provadet druhe
testovani pro stanoveni mezihodnot ixcinnych koncentraci antibiotika; k testovani
mtixieme pouzit desetkrat nizsi koncentrace antibiotika nez pri stanoveni spektra
kvantitativnimi carovymi testy podle Waksmana a Reillyho (1945).
Ucinnost antibiotika na rtixzne mikroby se vyjadruje t. zv. ?koeficientem citli-
vosti", ktery udava, kolikrat je testovany mikrob mene citlivy nez standardni
mikrob Bacillus subtilis ATCC 6633.
V tabulce je uvedeno protimikrobni spektrum lzcinku krystalickych preparatu
aktinomycinu cis. 1055 a 154.
Hess, J.: Stanoveni ucinnosti streptom~ycinx~ a dihydrostreptomycinu diJusni metodou na kovovych ~plot7l1I.po6Hllro AeHCTSn>r axTn6noTi~xlls xa I111acrrrnicax arapa
]3. IIlee~suK u 111, Ifucenoea
PC 3IOM0
~~IH OHpe~E'.;ICHNH J1,e~ICTBNH aHTNF)NOTNKOB CbIJiO pa3pa~OT8H0 BNr7,ON3MeHPHNC MHTOJ>,a J~N~(lly3-
HO33 TNTpaL[NII Ha 60JIbIIINX 9aHIHaX. ~pCJ{JI$PaCMbI~I MCTOJ~ J~aCT hOJI80 TOUHbIC pCSyJIbTATbI:
cpeuHlie Aaxxbie no.lryuaioTCH Ha ocxosaxNN 6o.nbiuero xonNyecTBa N3MepeHN#, xe npNxoi[NTCH
NpON3BOANTb BTOlINtIHble NpO~bI A.nH onpeAe.nexNH NpOMeHfyTOiIHbIX BCJIN9NH 8(~(~CHTNBHbIX KOH-
I[eHTp ai[NN aHTH6NOTNHiI N J~JIH TNTpflI~NN MOiHHO NOJIb3pBaTbCH aHTNFNOTHHOM B HOHI[CHTpa1J;11N,
B 10 pa3 MCHbIIIC?iI, `ICM NpN OH~CJ~eJICHHN CPO CNCHTp3 C NOMOIL~bIO HO?IN9CCTBCHHOPO MCTOJ~a
NITpNXOB NO Wa1ZSINa N-y N Rex ly (1945). ~f1'iCTBNC aHTN~ONOTNxCa Ha p13JIN`IHbIX M1IHp0`O B
RbIpc'I?f{aCTCN T. H. .R If03(~l(~INI~NCHTOM tIyBCTBNTCJxbHOCTN>, HOTOpbii'i yKa8bIBOCT, BO CHOJIbffO pa3
rxCCdIejl,yCMbI ~I MNHpO~ MCHCC iIyBCTBNTCJIeH, iICM CTdHJJ;apTHbI~'I MNKp00 BaC111US SUb1111S A rCC 6613,
B TB~SIN11C Np1SBOJ~NTCH CIICHTp HpOTNBOMNHpOhHO PO J{CI~CTRNH xp NCTa ZJIN9CC KNX HpeHtlpaTOB
axTNxoMNgNHOH N 105/5 N 154.
The Determination of the Antibacterial Action of Antibiotics on Agar Plates
V. s'ev~ik and M. Kyselovk
Summary
A modified method of diffusion titration in large dishes was elaborated for determining the action
of antibiotics. This method gives more accurate results (the averages are obtained from a large number
of values), there is no necessity for making a second test to determine the intermediate values of the
effective concentrations of the antibiotic and a ten times weaker concentration of the antibiotic can
be used for testing than for determining the spectrum by the quantitative line tests of Waksman and
Reilly (1945). The effectiveness of the antibiotic against various micro-organisms is expressed by a ?eoel'-
ficient of sensitivity", which indicates how many times leas sensitive the teat microorganism is than
the standard Bacillus subtilis ATCC 6633. The table shows the antibacterial spectrum of the ac+tion of
crystalline preparations of actinomycins Nos. 1055 and 154.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Kratka puvodni sd~leni
K otazce zmeny seroveho globulinu v protilatku pod vlivem antigenu
JAROSLAV ~`TERZL a ZDEN]a:K TRNKA
Mikrobiologick5 oddgleni, Biologicky uatav, l~eskoslovensk~ akademie v5d, Praha
]~editel tistavu akademik Ivan Malek
Dodo 14. 9. 1956
ASkoli mnoha pokusy s aminokyselinami oznacenymi isotopy bylo zjist5no, pie tvorba protil~tek je
vytv~,ieni bilkovinng molekuly de novo (Gros, Coursaget a Macheboeuf 1954, Green a Anker 1954),
je stile v ngkterych rivah~ch uvadgna mo'Inost piem5ny ji'c hotove molekuly globulinu v molekulu
protil~tkoveho charakteru vlivem antigenu (Pressman 1953, Haurowitz 1954). Tyto zavgry vych~zeji
pi?edevliim z pokusy Paulingovych (1940, 1942) o tvorbg protilatek in vitro. Av~ak ani tyto pokusy
in vitro nebylo mo'~no reprodukovat (Kuzin a Nevreava 1947, Hrube~ov~ 19571.
Obr. 1. Elektroforesa ser kr~li5ich ml~dat odebranych tgsng po narozeni; A, B, C, D ruzn~ ml~data
atejneho vrhu.
1281
64~
~ u 20 2~ .u
Obr. 2. Tvorba protilAtek u krt#licich mladat po intraperitonealni
injekci antigenu S. paratyphi B (lOs mikrobtix v ml).
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Ve svych pokusech jsme zjistlli, ze nejen in vitro, ale ani v organismu neni nrozna pi?emena normal-
nfho globulinu vlivem antigenu v protilatku. U prav~ narozenych kralfcat, ktera jests nessala, jsme
elektroforeticky zjistiovali bilkovinne slozeni sera. U vsech ser, odebranych jak ihned po narozeni, tak
i dalsf dny zivota mladat, jsme stanovili vsechny bilkovinne frakce v seru (obr. 1). Toto zjist~nf souhlasi
s nalezy Brambellovymi (1951, 1954), ze a kralfku piechazejf serovg bflkoviny z matky do mladat jiz
v dob5 uterinnfho zivota. Injekce antigenu mladatum v obdobi, kdy je v jejich krvi dostatecne mnoz-
stvf y-globulinu, nevyvolava u nich tvorbu protilatek (obr. 2).
Injikovanfm antigenu do kralicfch mladat, v jejichz seru je pi?ftomny normalnf y-globulin, proka-
zujeme, ze ani in vivo se nem~nf hotove globuliny vlivem antigenu v bflkovinne molekuly protilatkoveho
charakteru.
13rambell, W. F. R., Hemmings, W. A., Henderson, M.: Antibodies and embryos. Londyn 1951.
Brambell, B. F. W., Brierley, J., Halliday, R., Hemmings, W. A.: Transference of passive immunity jro~rrr.
mother to you>ag. Lancet 266:964, 1954.
Green, H., Anker, H. S.: On the synthesis of antibody protein. Biochirn. Biophys. Acta 13 : 36:i, 1954.
Gros, P., Coursaget, J., Maeheboeuf, M.: Recherches sur l'existence de precurseur proteiques daps la for-
mation des anticorps.Bull. Soc. Chim. Biol. 34, 1070, 1954.
Haurowitz, F.: Proteins as antigens and antibodies. Serological approaches to studies of protein structure.
New Jersey 1954.
Hrube"soya, M.: Pr"isp~vek k pokusum o tvorbu protilatek in vitro. ~s. mikrobiol. 2 : 10, 1951.
Kuzin, A. M., Nevreava, N. A.: K voprosu obrazovanija antitel in vitro. Biochimija 12:49, 1941.
Pawling, L.: A theory of the structure and process of formation of antibodies. J. Am. Chem. Soc. 62:264:3,
1940.
Pauling, L., Campbell, D. A.: The manifacture of antibodies in vitro. J. Exp. Med. i6 : 211, 1942.
Pressman, D.: Antibodies as specific reagents. Adv. Biol. Med. Physics 3:100, 1953.
l~ BOII))OCv bI3MCHCHIIH ClilBO~OT09HOP0 1'JI06yJ1NHa IIO;1 BJIlIHH1ICM afI'CN1'ella I3 aIITIITC.'[
H. Ulmepi?~cb u 3. Tpttr~a
~e 3IOMC
C HOMOll16I0 DJIC HTpOI~Ope3a B CbIBOp OTKC KPOJIb98T HCMC~[dI8HH0 HOCJIt; HX pOiKJ~E?.HHH GbIJIO J~OK~t-
3AH0 Hp HC VTCTHHP BCeX ~eJIKOBbIX (~1paK11H1I, BKJIIOtIaH y-rJIO (~)yJIHH, `' HOBOpO?Ky'[CHHbIX K1)O.jIb~{a7'
HO KpaYIHOLi MOpC J~O 20-PO J~HH }IfH3HH BH1)bICKHHBHHH aHTHPOHa .~. paPalyp 111 Pi Ile BbI3biB8PT
Ohpa30BaHHn aHTHTCJI, e~TH ~aKTbI ROKa3bIBaIOT, 9T0 H3M0HCHHC yiKf,' POTOBOI'O CbIBOpOTp9HOr0
y-PJIOF)y~HHB IIOJ~ BZHFIHLIeM aHTHPOHa B aHTHTPJIO HPB03M05KH0 H ]H V1V0.
The Question of the Conversion of Serum Globulin into an Antibodv
through the Action of an Antigen
Summary
All the protein fractions, including gamma globulin, were demonstrated electrophoretic+ally in the
serum of young rabbits immediately after birth. Up to at least 20 days after birth, injection of the anti-
gen S. paratyphi B did not elicit the formation of antibodies in young rabbits. These facts demonstrate
that a change in fully formed serum gamma globulin as a result of? the action of an antigen is not possible
even in vivo.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Zpravy
Prvni evropske symposium o biochemii antibiotik v Milan
Ve dnech 10.-13. zaii 1956 se konalo v Mil~n~ prvni evropske symposium o biochemii antibiotik,
poi?~dang basopisem Giornale di Microbiologia. Toto symposium bylo vyznabnou v~deckou ud~losti.
neboti se ho zuiSastnili piedni odbornici v oboru antibiotik z dvanucti st~tu.
Tematika symposia zahrnovala vyzkum novych antibiotik, mechanism biosyntesy antibiotik a posleze
zpusob jejich uisinku. V prve sekci bylo po v~eobecnem uvodnim refer~,tu S. A. Waksmana (I~loha
.antibiotik v piirodnim di3ni) piedneseno ngkolik taxonomickych praci. E. Baldacci uvedl novou klasi-
fikaci aktinomycet, je~C je zaloiena pieva'cnis na morfologickych znacich, pi?i semi u'civ~ antagonistickych
vlastnostf a urceni antibiotika pro rozli~eni druhu-morfologicky podobnych. Y. Okami pojednal o klasi-
fikaci skupiny S. lavendulae na z~kladis chemickvch a imunologickvch kriterii. L. Ettlinger se zabvval
klasifikaci streptomycet produkujicich aktinomycin.
P. De Somer referoval o smSrech ve vyzkumu novych antibiotik. Zdtixraznil nutnost co nej#ir~iho
podrobneho zkoum~nf kaide nova l~tky, nebo# antibiotika slabi3 ucinna in vitro mohou uk~zat neiSekane
iiisinky in vivo, jak ukazuje pifpad oxamycinu. Z novych antibiotik proti stafylokokum poklz;d~ za
nejslibngj~f streptogramin.
G. F. Gauze pojednal o vyhled~vanf protivirovych antibiotik. Autor doporucuje zkouset filtr~ty
kultur na virus tabi#kove mosaiky, pak kontaktnf metodou na kui?ecich embryich. Pozoroval tai, ie je
souvislost mezi antibakterijni a antivirovou ubinnosti. Z mycelia ruznych druhu rodu Penicillium ziakal
autor l~tky, pusobicf proti virovym puvodcum chorob centr~lniho nervoveho systemu. Pi?edn~~ka
i diakuse uk~zaly, jak je nesnadne zvolit spolehlivou testovacf metodu. Metodicke obti~ce jsou mnohem
vi3t~i nei na pi?. v oboru biosyntetickych cytostatik.
NBkolik pracf bylo vi3nov~no novym nebo mz#lo popsanym antibiotikum. E. P. Abraham uvedl dallii
vysledky svg pr~,ce na cefalosporinech. Cefalosporin C neni na rozdil od cefalosporinu N rozkl~d~n
penicilinasou, ale je jejim kompetitivnim inhibitorem. Tfm zvy?uje ucinek penicilinu G na resiatentni
mikroby produkujfci penicilinasu. Pi?ek~'ckou ~ir~fho praktickeho uiiti je zatim nizk~ produktivita nyn~j-
3fch kmentit a nesn~ze pii isolaci.
Sklerotiorin je jedno z nejslibni3jsich antibiotik pro ochranu rostlin p"red mikrobnimi ~kudci, nebof
nepo~kozuje rostliny a pusobi systemicky. Jeho dusikate derivaty, jejichi konstituci se zabvval J. H. Bir-
kinahaw, majf velmi zajimave antimikrobni spektrum, odli~ne od apektra matecne l~tky. M. Welsch
frakcionoval antibiotikum aktinomycetin a zjistil, ~Ce je to sm~s velmi specifickvch peptidas, rozpoui;t~-
jicfch povrch bakterijnich bungk. R. Donovick popsal nova fungistatikum amfotericin ze skupiny
konjugovanych heptaenu. Tato lt;,tka je or~ln5 daleko ubinngj~i nei mykostatin u mysi infikovanych
Candida albicana. F. Arcamone objevil trehalosamin, nova antibiotikum ucinne in vitro proti ngkterym
bakterifm i proti M. tuberculosis. In vivo je vsak ucinnost velmi slabu.
Dva referAty byly vgnovany antibiotokum z vyl;~ich rostlin. A. I. Virtanen isoloval lz#tky pusobfci
piirozenou imunitu obilnych klibnich rostlin proti Fuaarium nivale. Jsou to 2(3)-benzoxazolinon
a ni3kterg jeho deriv~ty. Objev muse mit znacny prakticky vyznam, nebo# l~tky Ize snadno pi~ipravit
synteticky. L. Masaart zjistil v extraktech semen cukrovky kyseliny vanilovou, ferulovou a jinn aroma-
tickg hydrokyseliny, jai. pusobi antibakterijnb a siing inhibujf klibeni semen.
V druhu sekci o biosyntese antibiotik byly piedneseny dva vyznamne refer~ty o biosyntese penicilinu.
H. R. V. Arnstein doplnil sv~ diivgjsi prz#ce o biosyntese penicilinu dalsimi pokusy s prekursorov~nim
penicilinu znaL~enymi aminokyselinami. Znovu potvrdil puvodni Hockenhullovu hypotesu, ie penicilin
vznika kondensacf L-cysteinu a valinu vytvoienim peptidicke a thioeterove vazby. Puvod uhlikatbho
i?etgzce kyseliny isovalerove je tedy hlavnim dilbim problemem pi?i biosytese penicilinu. Podle D. J. D.
Hockenhulla tvoi?i se tato kyselina bud kondensacf acetoctanu a aktivniho acetatu na hydroxymethyl-
glutarat ajeho dekarboxylaci, nebo kondensaci pyruvatu a acetaldehydu na acetolaktat, z ngho~C se
dospi3je pi?esmykem k hydroxyketoisovaler~tu. Za dobrych podminek fermentace je cyklus trikarbo-
xylovychkyselinblokov~nkonversf a-ketoglutaratu na glutamat, tak~ce je k disposici pi?ebytek kyseliny
pyrohroznove a acetoctove pro biosyntesu penicilinu.
Podobnou metodikou, hlavni3 pou~iitim znacenych prekursoru, iesil G. D. Hunter problem biosytesy
streptomycinu. A. Di Marco uvedl nbkolik poznatku o biosyntese chlortetracyklinu, jimi~C doplnil di?iv~j~i
publikace svych spolupracovniku o tomto problemu.
Do teto sekce byl tts~C zai?azen refer~t E. Bglika, M. Herolda a J. Doskocila (piednesl M. Herold),
tykajici se biosyntesy chlortetracyklinu bez dodr~Ceni podminek asepse. V diskusi bylo konstantov~no.
'fie tento zpusob fermentace je zcela puvodni, prakticky duleiity i teoreticky vyznamny.
Tieti cast kongresu, jejimz piedmistem byl mechanism ucinku antibiotik, byla zahajena soubornytn
refer~torem H. Floreye o vyvoji resistance mikroorganismu vuci antibiotikum. Problem resistentnich
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
stafylokokix neni dosud znamymi latkami uspokojiv~ vyiesen. Pom~rn~ nejlepsi vysledky dava zatfm
novobiocin, ale i vtirci teto latce vyvfjeji stafylokoky rychle resistenci. U stievnfch nakaz lze bez nebez-
peci uzit kombinace bacitracinu s neomycinem. B. A. Newton pi?ednesl referat o zptirsobu ricinku poly-
peptidovych antibiotik, zvlast~ polymyxinu. W. W. Umbreit stale pova~uje inhibici kondensace oxal-
otcetatu a pyruvatu za podstatu antimikrobnf ticinnosti streptomycinu, ac byly nedavno vzneseny
pochybnosti o vseobecne platnosti tohoto tvrzeni. Dalsf referaty v teto sekci, tykajfci se mechanismu
ticinku penicilinu, morfologickych zmgn vlivem antibiotik a pi?fcin autoinhibice bakterif, nepi?inesly
zasadni nove poznatky, ac teoreticky byly zajimave. B. W. Carey referoval o podrobnych studifch
kratkodobe konservace mass namacenfm ve zi?ed~nych roztocich antibiotik.
Ve svem celku poskytlo symposium dobry prehled o dnesnim stavu a vyhledu do budoucna v oboru
biochemie antibiotik. Problem resistentnich stafylokokix, chronickych infekcnich onemocnsni a nemoci
ptirsobenych patogennfmi houbami podai?f se patrn~ n~kterymi z novych preparatu tispLSn~ vyi?esit.
V oboru protivirovych latek nebylo dosud dosazeno usp~chu hlavn~ snarl proto, ze bylo nutno prekonat
ruetodicke pi?ekazky nepom~rn~ v~tsi ne~C a antibakterijnfch latek. Ani na poli cytostatik nebyl dosud
ziskan doatatecng ricinny preparat.
Nedflnou soucasti mikrobiologicke prate v oboru antibiotik je ,slecht~ni kmenti produkujicich nove
latky i zakladnf technicky vyrab~na antibiotika, je,jich'c vyt~znost je touto cestou stale velmi ticinnir
stupnovana.
Doc. Ing. M. Herold a Dr J. Doskocil
Mezinarodni konference o prirodne ohniskovych encefalitidach
Ve dnech 9.-11. i?ijna 1956 poi'adala ~eskoslovenska akademie v~d a Ministerstvo zdravotnictvi
ve Smolenicfch na Slovensku mezinarodni poradu o pi?frodn~ ohniskovych encefalitidach. iTcastnili se
ji krome~ nasich virologir, epidemiologu, parasitologtix a kliniku te~C hoste z Danska, Finska, Jugoslavia,
Madarska, Polska a SSSR. Ukolem konference bylo zhodnotit dosavadni vysledky, ziskane v boji
proti pi?frodne ohniskovym encefalitidam, zejmena klfsEove encefalitidy a pomoci jejich dalsfmu vy-
zkumu. Porada projednala sedm hlavnfch temat. iJvodem ke ka~demu tematu prednesli referaty
obvykle jeden domacf a jeden zahranicnf ticastnik. Ke ka'cdemu tematu se samostatns diskutiovalo.
Uvodni referat k prvnfmu tematu ?Komplexni vyzkum pi?irodnu olmiskove encefalitidy" pi?ednesl
akademik D. Blaskovic. Uvedl v nom vysledky a zkusenosti ziskane pii praci s klistovou encefalitidou
i jinymi pi?frodne ohniskovymi infekcemi a zduraznil nutnost vyzkumu t~chto nakaz za nejt~sngjsi
spoluprace virologtir, mikrobiologu, epidemiologu, parasitologtix, zoologtix, humannfch i veterinarnfch
lekai?ii. Diskuse potvrdila spravnost vyvodii uvodniho referatu a poukazala na potrebu zpi?esnZ+ni n~-
kterych terminologickych pojmtir. Byl schvalen navrh na vytvoi?eni mezinarodni terminologicke komise.
Vysledkyy jednani teto komise budou zvei?ejn~ny v casopisech Voprosy virusologiji a Acta virologica.
Dale byl vysloven souhlas s navrhem, aby se realisovala t~sna xnezinarodni spoluprace pi?i vyzkumu
pi?irodnfch ohnisek nakaz, a to vymgnou odbornfku, organisacf spolecnych expedicf, vym~nou virovych
kmentit, diagnostickych jako i profylaktickych a lecebnych prosti?edkii. Konference doporucila, aby
se pifstf mezinarodni porada o pi?frodntz ohniskovych encefalitidach konala v rote 1958 v Moskva.
Uvodni referaty k druhemu tematu ?Konfrontace epidemiologickych zkusenosti v jednotilivych
zemfch" pi?ednesli prof. K. Raska (L~SR) a prof. F. Przesmycki (Polsko), kteri podali epiderniologicky
rozbor klfstove encefalitidy ve svych zemich. V. I. Iljenko (SSSR) referovala o rnechanismu alimen-
tarni infekce u dvojvlnovr3 virove meningoencefalitidy. V diskusi se konstatovakr, ze v rirznych evrop-
skych zemich se vyskytuji encefalitidy stejneho epidemiologickeho charakteru. V~tsina diskutujfcfch
se shodla v nazorech, ~e neni dostatek faktickeho materialu, aby se xnohlo hovoi?it o dvojvlnove meningo-
encefalitid~ jako samostatne nosologicke jednotce. potvrdila se dale moznost pi?enosu nakazy kozfm
miskem. Zajfmava byla sde"lenf poukazujfcf na komary jako mozne pi?enasece. I3ylo doporui;eno v~novat
ternto otazkam zvysenou pozornost.
Ti?etf texna ,Parasitologicky vyzkum jako soucast vyzkumnych praci pi?irodne ohniskovych ence-
falitid ve sti?ednf Europe" zahajil ttvodnfxn referatem Dr B. Rosicky, ktery hovoi?il o podminkach
existence pi?frodnich ohnisek nakaz ve stiednf EvropB, podal jejich klasifikaci a nacrtl program dalsich
zoologickych vyzkumu ohnisek klf"stove encefalitidy. Ve sti?ednf Evropt5 se zachovaly biocenosy, v nich'r.
virus klistove encefalitidy pi?eziva a ktere neuv~dom~lym zasahem lidf byly obohaceny o dalsi reser-
voirova zvii?ata a klistiata. Dosavadni zkusenosti ukazujf, ze samotne agrotechnicke zasahy k uplnr'
likvidaci pi?frodnc~ ohniskove encefalitidy nedostacujf. Doporucuje se vyzkouset moznosti boje proti
klfststi insekticidnimi latkami.
Ke ctvrtemu tematu ?Biologie virustix sti?edoevropske kli"stove encefalitidy" hovoi?ila v itvodf*
Dr H. Libfkova o vysledcich vyzkumu viru klistove encefalitidy v t`'SR a dot. J. Vesenjakova (Jugo-
slavia) o biologii slovinskych a rakouskych kmenu. Diskuse b}-1a velmi bohata a konstatovalo se v ni,
ze se dosud pod~rilo isolovat virus z lidf, z klfstat a divokych drobnych hlodavcir. Jako vhodna kulti-
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
vaL~ni prostiedf ae uk~zala kuieci embrya a rozlir;ne tktinovg kultury. Vyznamne byly diskusni piispgvky
o peraiatenci viru v mlece a o mo~noatech deeinfekce, zejm~na ve apojitosti s vylucov~nfm viru kli~tiove
encefalitidy do ml~ka zviiat. V tomto uaeku je nutno prohloubit studia morfologick~, biochemick~
a biofyaik~lnf, i kdy'~ taco jib poskytla nejdule'~itlj~i udaje o vlastnostech viru KE.
P~,t~ terra pojednttivalo o virologicko-diagnoatickych metod~ch u klf~tovg encefalitidy. V uvodL
hovoiil Dr V. B~rdo~ (L~SR) a Dr F. Fornoai (Madarako). Byl vytyl'en po'l;adavek dallifho zpresngnf
a zjemngnf isolai;nich i serologickyeh metod u k1i~Eovg encefalitidy i jinych neurotropnich onemocngnf.
Sjednocenf tgchto anah m~ proveat Centrism pro vyzkum encefalitid v Moskva, ktergmu konference
doporul'ila zifdit komisi pro diagnoatick~ metody.
Jako uvod k ~estkmu tematu ?Mo'~noati apecificke terapie a prevence kli~tiove encefalitidy" byl
pieL~ten referf~t nepi7tomn~ho Dr D. Slonima ?Problgmy ochrann(jho olkovhni u klfbEove encefalitidy".
Informace o vakcinaci u tohoto onemocnljnf podali piitomni sovgtliti deleg6ti. Konference pokltid~ za
nutn~ zdokonalovat dosud v praxi pou'Efvang piipravky. Bylo navr~eno, aby tam, kde nenf k diaposici
vlastni vakcina, byla vy~li,d~na z SSSR. DtVle bylo doporur;eno dal~i studium vyu'l.itf y-globulinu k tera-
peutick~mu pou'~itf u klil{Eov~ encefalitidy.
Sedme terra ?Konfrontace klinickych zkulienoati a terapeutickych metod" zah~jily ti?i tivodni refe-
r6ty: Dr F. Hanzala a akademika K. Hennara (tSSR), Dr G. Grinachgla (Rakousko) a E. F. Daviden-
kovg (SSSR). Z diakuae vyplynulo, ~e z klinickych duvodu je nutno rozliliovat ruzne formy kl{SEove
encefalitidy, i kdy~ nebyly dosud zji~t~ny odchylky v antigenni atrukture jednotlivych virovych kmenu.
Byla zdurazngna nutnoat vypracovat virologickou metodu k rychle diagnose a pokud taco neni k diapo-
sici opfrat se o dukladne, zejmena neurologickg vyl{etienf. K oznaceni nemoci doporuceno pou'~ivat
ntizev ?klflitovli encefalitida s ruznymi klinickymi formami". Doporucuje ae spojeni s terminologickou
komisi WHO.
Z(~vlrem mo'~no konstatovat, ~e konference splnila ave posl~ni, uk~zala stay vyzkumu klil{tiovych
encefalitid v jednotlivych zemfch, vytyL~ila nejdule~itSj~i ukoly pro dal~i vyzkum a utu~ila mezin~rodni
vgdeckou spoluprlici.
D. Malkova
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Smernice pro pripravu clanku
~s. mikrobiologie uvei?ejiruje puvodni vedecke prate z ruznych oboru mikrobiologie (mikrobiologie
obecne, lekarske, zemedelske a pudni), ktere piispivaji k ieseni obecnych otazek. Otiskuji se puvodni
vedecke prate, kratka puvodni sdeleni, piehledne referaty, diskusni clanky, recense knih, zpravy
a redakcni clanky. Pi?edbezna sdeleni budou uvei?ejnovana jen vyjimecne a praci zasadniho vyznamu..
Obecne pokyny
Autor ma plnou odpovednost za puvodnost prate, za jeji vecnou i formalni spravnost. Jako puvodni
sdeleni lze publikovat pouze takove vysledky, jejichz podstata nebyla dosud uveiejnena nebo podana
autorem k uvei?ejneni jinde, aE doma ci v zahranici. Vyjimku tvoi?i pi?ipadna piedbezna sdeleni, na net
musi byt v praci odkazano. Podstatny obsah prate publikovane ~s. mikrobiologii nelze uvei?ejnit
jinou formou bez avoleni redakce. Zavazne prate se uvei?ejriuji v nekterem ze svetovych jazyktir ve
Folia biologica, ktere jsou cizojazycnym vydanim casopisu ~s. biologie a ~s. mikrobiologie.
Prate ma byt sepsana az tehdy, je-li urcity uzavi?eny risek vyzkumu ukoncen. Rozsah publikaci
ma byt volen rimcrne rozsahu a vyznamu novyeh poznatku. Je zbytecne popisovat pi?edbezne a nezda-
rile pokusy. O negativnich vysledcich lze velmi strucne referovat jen tehdy, jsou-li samy nebo jejich
dtisledky theoreticky ci prakticky zvlast vyznamne nebo zajimave. Velkou pozornost ma autor venovat
tez jazykove strance, aby rukopis byl sepsan spravnou cestinou.
Nazev prate ma byt volen tak, aby vysti~ne vyjadiil therna a zamei?eni prate; prate publikovane
v i?ade maji skupinovy nazev s cislem sdeleni a vlastni nazev. Vlastni text prate musi byt logicky
clenen na kapitoly, pi?ipadne odstavice, opatrene nadpisy. Autor ma uvest pi?edpoklady, z nichz vychazel,
tile, ktere sledoval, zptirsob, jak praci konal, vysledky, jichz dosahl, a zavery, ktere vyvozuje. Je nutno
dbat na to, aby se tytez nebo podobne ridaje neopakovaly v jednotlivych castech prate. ~leneni, stavba
i forma se voli podle druhu naplne a poslani prate, pi?i cemz se pi?ihlizi k nekterym obecnym zasadam
a zvyklostem casopisu. Prate ma byt clenena do techto kapitol:
Uvod. Obsahuje rrvod do problematiky, ridaje literatury a vseobecne rivahy, ktere jsou nutne k po-
chopeni prate a vlastni problematiky. Nejde-li o uvodni sdeleni v rozsahlejsi rade souvisicich praci,
nema irvod obsahovat vycerpavajici pi?ehled literatury.
Material a metodiy. Tato cast obsahuje strucne, av"sak dostatecne pi?esne a uplne ridajo o pou~Citem
materialu (mikroorganismy, kultury, pokusna zviiata, preparaty, latky a pod.), o pouzitych metodach
(rnikrobiologickych, fysikalnich, chemickych a pod.) a zvolenych pracovnich postupech. Zname a po-
psane metody se nepopisuji, staci uvest piislusnou citaci.
L"ysledky. V teto kapitole se uvadeji zjistena data, zavislosti a pozorovani v logickem a jasnem
utiideni experimentalniho materialu. Zislcane udaje se uvadeji v pi?ehledne uspoiadanych tabulkach
nebo obrazcich (grafech). Tabulky a jejich graficke znazorneni lze soucasne uvei?ejnit jen tehdy, je-li
to bezpodminecne nutne pro pochopeni prate. Tabulky a obrazky (grafy) je nutno volit tak, aby zazna-
menavaly nebo shrnovaly dirle~ite kvantitativni vysledky a ilustrovaly vyslovene zavery. Fotografie
nebo kresby se uvadeji tehdy, jestlize iluatruji fakta, ktera nemohou byt popsana v textu.
Diskuse ma byt pi?isne omezena jen na diskutovani a nema slouzit k rekapitulaci vysledku.Lde je
nutne podat kriticky rozbor vysledky, jejich zhodnoceni a interpretaci. Diskutovat jen o otazkach,
souvisicich s predlozenymi vysledky. Z disliuse ma vyplynout, co prate pi?inasi noveho. V nekterych
pcipadech je mozne spojit cast diskusni s vysledky v kapitolu Vysledky a diskuse.
Souhrn. V souhrnu uvede autor konkretni formou podstatne vysledky vlastni prate. Neni ti?eba
uvadet zde obecne zname skutecnosti.
Ke ka~de praci pi?edlozi autor souhrn pro cizojazycne resume, ktery ma byt sirsi nez Souhrn ve
vlastni praci a ma byt volen tak, aby z neho byl ziejmy cil prate, pracovni postup a hlavni dosazene
vysledky. Pi?ipadne podekovani se uvadi na konci prate. Praci uzavira seznam literatury.
Vsechny prate prochazeji recensnim i?izenim. Pi?ipominky recensentu a redakce rnaji za ukol pi?e-
dev"Sim zlep"sit kv#rlitu publikaci. Redakce provadi v rukopise zmeny jen se souhlasern autora, vyjma
rnensich uprav, ktere zjasriuji nebo zestrucriuji praci. Nesouhlasi-li autor s navrhy recensentu a redakce,
pi?islusi konecne rozhodnuti redakcni rade casopisu.
Z'echnicke pokyny
Koresponderace. Rukopisy praci je ti?eba zaslat s jednou kopii na adresu liiologicky ustav ~SAV,
redakce ~s. mikrobiologie, Na evicisti 2, Praha 6 - Dejvice. K rukopisu piilozi autor titulni list, ktery
obsahuje prijmeni a jmena autorir, nazev prate, adresu pracovii3te a pi?ipadne adresu, na niz ma byt
autorovi zasilana korespondence. Redakce potvrdi piijem rukopisu. Rukopisy jsou majetkern redakce
a nemusi byt autorovi vraceny.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
ijprava rukopisu. Rukopis musi byt peen na stroji, s dvojitymi mezerami (radkovani 2), s girokyin
okrajem (alespon 3 cm) na dobrem biem papiru formatu A4. Prusvitne nebo kridove papiry nejaou
pripustne. Formalni uprava rukopisu se doporuguje podle upravy praci thematicky podobnych, uve-
rejngnych v ~s. mikrobiologii.
Tabulky. Tabulky musi byt prehledne, jasng a logicky usporadane, s minimalnim pogtem sloupcu.
V uzavrenych tabulkach se zpravidla linkami oddgluji pouze sloupce a zahlavi. Tabulky musi byt
napsany na zvlagtnim papiru, pripojeny mimo text a jasng oznageny poradovym gislem. Ka~da ta-
bulka ma legendu, ktera musi byt volena tak, aby tabulka byla srozumitelna bez stadia textu. Ka~da
legends ma vysti'cny nadpis. Rovng~c legendy, oznabene poradovym gislem tabulky, musi byt napeany
na zvlagtnim papiru, pripojenym za text prate.
Obrazky. Obrazky musi byt vysti~ng a jasng, prehledne a presng oznabene, fotografie musi byt do-
konale oatre, kontrastni, na papiru s lesklym hladkym povrchem a ma byt u nich uvedeno zvgt~eni.
Graft' je treba krealit gernou tugs na bilem kladivkovgm nebo pausovacim papiru. Velikost vykresu
Tna byt asi 3krat vgt~i ne'~ po~iadovana velikoat v tisku. Jednoduche graft' se zpravidla zmenguji tak,
aby bylo mo~ino zaradit na stranku 2 graft' vedle sebe. Znaky na obrazku musi byt umgrng velike
a kreslene ~ablonou, pri gem's me, byt respektovan i druh pisma (le'~ate pismo). Redakce vy~aduje
uzavrene graft' s ramegkem bez sitg, s kbtovanim vng ramegku. Slovni popis je nutno uvest v legendg
a nikoliv v obrazku samem. Popis os souradnic musi byt presny a jednotky mgritka jasng vyznageny.
Krivky se oznaeuji gisly a vysvgtleni se uvede v legendg. Graft', ktere po technicke atrance nevyhovuji,
vrati rdakce autorovi k prekresleni, nebo je da prekreslit na autoruv naklad. Obrazky se na zadni
Strang oznaeuji jmenem autora, zkracenym nazvem prate a poradovym cislem. O legendg plati tote's
co o legendg u tabulek.
Citace. Citace v textu pi~eme: Vinogradskij (1894) nebo (Vinogradskij 1894). Jsou-li autori dva,
uvadgji se v'cdy oba, na pr. Walker a Warren (1938). Jsou-li tri, uvadgji se po prve vgichni tri (i~lehla,
Spurny a Dostalek 1956), dale jen prvni (YTlehla a sp. 1956). Jsou-li gtyri autori nebo vice, uvadi se
v textu jen prvni z nich. Cituji-li se od jednoho autora dog prate z teho~ roku, pridava se za rok a,
b std. (1956a, b). Citace v seznamu literatury obsahuji prijmeni autora a inicialy jmen, nhzev prate,
nhzev gasopiau, rognik a stranku, rok vydani (~ilhankova, L: Selektivni inhibice drsnych forem kvasinek.
~s. mikrobiol. 1 : 204, 1956). Citace se serazuji abecedng podle autora a negisluji se. Nazvy gasopiau
se zkracuji ve shodg s ?List of Periodicals Abstracted by Chemical Abstracts". V seznamu literatury
neni mo'~no uvadgt udaje jako ?nepublikovane udaje", ?osobni sdgleni", ?v tisku" a pod. Citace knih
obsahuje: prijmeni autora a inicialy jmen, nhzev knihy, vydani, vydavatele, misto a rok vydani.
Zkratky a symboly. Doporucuje se pou'~ivat jen tgch zkratkk, ktere jsou ve svgtove literature bg~ne.
V prvnim pripadg, kdy se zkratky pou~ije, je nutno uvest rely nhzev. Neni vhodne zavadgt neobvykle
zkratky, byt i se tim sledovalo zkraceni textu. Pro fysikaing chemicke symboly a zkratky jsou zavazne
smgrnice uverejngne v Chemickych listech 47:1722-1732, 1954. Nazvy sloucenin maji byt nahrazo-
vany chemickymi vzorci pouze tehdy, jsou-li apojeny se symbolem (na pr. s udajem koncentrace:
O,O1N HZSO4), nebo ve vyctech deli rady sloucenin, skupin ci iontu.
Nomenklatura. chemicke nazvoslovi musi byt ve shodg s bg'~nymi zasadami autoritativni Ceske
nebo slovenske odborne literatury. V mikrobiologicke nomenklature pou~civame k oznaceni mikr~-
organismu latinskych jmen, ktera pri proem vyskytu uvadime v~idy nezkraceng (Salmonella para-
typhi B). Pri opakovanem vyskytu je mono pou'cit zkratky pro podatatne jmeno, oznacujici rod,
avgak jen v techto pripadech, kdy je vylougena jakakoliv zamgna. Je nutne vyhybat se vulgarnim
oznacenim mikroorganismu a laboratorni hantyrce.
Korektury. Za definitivni text prate je treba pova'covat rukopis, korektury jsou tedy urceny pouze
pro opravu tiskovych chyb. Autorum se zasila prvni korektura (sloupcova), pripadng take druha
korektura (atrankova). Autor je povinen vgnovat korekturam, zejmena ovgreni v~sech vzorcu a giaelnych
udaje, co nejvyg~i pozornost a peci. Ve vyjimecnych pripadech je pripustne doplnit text poznamkou
pod carou (dopingk pri korekture). Redakce neni povinna respektovat zreteing chybne korektury au-
tora, ve spornych pripadech prislugi rozhodnuti redakcni radg. Aut~rske korektury je bezpodminecng
nutno vracet bghem tri dnu, jinak nemu'ze byt k autorovym korekturam prihlednuto, pripadng bade
uverejngni prate odlo~eno.
Separlty. 50 otisku ka~de prate se zasila autorum na jejich naklad. Ve zvlagtnich pripadech, do-
hodnutych nejpozdgji pri vraceni sloupcove korektury, mu~Ce byt na oduvodngnou ~adost zhotoven
vgtgi pocet separate.
Dodr~COVani smgrnic zkracuje dobu od prijeti k uverejngni prate. Redakce si vyhrazuje pravo vratit
autora k prepracovani rukopis, ktery neodpovida podminkam uvedenym v techto smgrnicich. Neod-
povida-li rukopis smgrnicim a neridi-li se autor uvedenymi pokyny, zdr~ii se prate v redakci a opozdi
se uverejngni publikace.
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
Vydava Biologicky ustav ~eskosloeenske akademie vcd v~c, Nakladatelstvi ~s. akademie vcd,
Vodickova 40, Praha II. Adresa redakce: Biologicky ustav ~iSAV, Na cvicisti 2, Praha XIX.
Administrate: Nakladatelstvi ~s. akademie vAd, Vodickova, 40, Praha II, tel. 246241. >'Jcet
Statni banky ceskoslovenske c 438-214-0087, cislo smcrovaci 0152-1. Snizeny poplatek povolen
vymcrem c. 313-400-Be-55, Dohledaci postovni uiad Praha 022. Tisknou a expeduji: Prazske
tiskarny, n, p., provozovna 04, Praha XIII, Samova 12. Vyslo dne 23. nnora 1951. - A-02089
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
 Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8
IIITepgxb FI.: 06paaOBaHxe aHTxTen xaOJIxpOB8HxbiMH HJIeTHaMx Cene3eHKx IIOCJIe HX CM01HH-
HBHHH C aHTHreHOM 1H V1tr0
1
Ppy6exiosa M.: K Boxpocy onbcTOB o6paaosaxHH axrxTen in vitro
10
f~Toraxoacxx# IO.: 3xavexxe cTac~xnoxoxxonoro anbc~a Toxcxxa x ne#xouxAxxa
Xanoynxa IO.: HpoTeonxTxvecxxe axaxMbt axTxxoMxgeTa Streptomyces griseus. IV. BJIHH-
lb
xxe xoxoH xa o6paaosaxxe axaxMa
23
Be.nxx 3., I eponA M., ~OCKOVxJI IO.: Hosbie cnoco6bt 6xocxxTeTxvecxoro HpoxaBOAcTHa
axTx6xoTxxos. I. TxocxxTea xnopTeTpauxxxxxa 6ea co6n~oAeHxa aceHTxvecxxx ycnoBH#
30
BoHRpavxoaa R.: 3xavexxe noAavx xxc~opoAa J~JIH HpoRyxgxx aHTx6xoTxxoH. I. HpxMe-
iiexxe cy~cb~xTxoro McTO~a Anx t~epMexTagxx xa Mexaxxvecxxx xavanxax
37
J~ocranex M., IIITayA M., PocbinanoHa A.: BoaAe#cTHxe MxxpoopraxxaMOH xa yrnesoRo-
poAbt xec~Tx
43
BbicTpxgxx# B.: K Boxpocy czpyxTypbt Bxpyca Ta6avxo# Moaaxxx
49
IlIesvxx B., ICxcexosa M.: OHpeAenexxe npoTxsoMHxpo6HOro Ae#cTHxH aHTH6xoTxxoB xa
H~acTxxxax arapa
63
Hpamxue coo6ulertttw
IIITepunb R., Tpxxa 3.: K BOHpOCy H8M0H8HHH CbIBOpOT09HOr0 PJIOByJIxxa HOJj BJIHHHOM
aHTHreHa B aHTHTeJi
57
~terzl J.: The Formation of Antibodies by Isolated Spleen Cella after Admixture with an Antigen
in vitro
1
Hrube#ov~ M.: Notes on Experiments on the Formation of Antibodies in vitro
10
Johanovsky J.: The Significance of Staphylococcal a toxin and Leucocidin
lb
Chaloupka J.: Proteolytic Enzymes of the Actinomyces Streptomyces griaeus. IV. The Influence
of Ions on the Formation of Enzyme
23
Bglfk E., Herold M., DoakoL~il J.: New Methods of the Biosynthetic Production of Antibiotics. I.
The Biosynthesis of Chlortetracycline without Maintaining Aseptic Conditions
30
Vondr~~kov~ J.: The Importance of the Transfer of Oxygen for the Production of Antibiotics. I.
The Application of the Sulphite Method for Fermentation on Shaker Apparatuses
37
Doat~lek M., Maud M., Rosypalovb A.: The Effect of Micro-organisms on Petroleum Hydrocarbons
43
Bystricky V.: On the Structure of the Tobacco Mosaic Virua.
49
$ev~ik V., Kyaelov~ M.: The Investigation of the Antibacterial Action of Antibiotics on Agar
Plates
63
Briefs Reports
~`terzl J., Trnka Z.: The Question of the Conversion of Serum Globulin into an Antibody through
the Action of an Antigen
57
News.
89
Approved For Release 2008/04/10 :CIA-RDP80T00246A002900500007-8